Jelikož nám pan Sedláček vytkl (HN 5. 3. 2009), že z naší polemiky nepochopil, v čem se mýlí, pokusíme se být pro něj tentokráte srozumitelnější (a klidnější). Nezaujatý čtenář se naproti tomu dozví, skrývá-li se v televizi zlatá muška.

Hlavním a zřetelně artikulovaným bodem naší obžaloby byl zastaralý, zavádějící a i na novinový komentář přízemní popis soudobé ekonomie. Sedláček v ní vidí jen „matematické modely egoistické maximalizace užitku", či dle jeho slov jinde: „Dnes je to skutečně jenom o růstu HDP, to je takové maximum, nejvyšší cíl v ekonomii jako vědě" a v tom všem se mýlí. Jelikož podobné smýšlení má většina laiků, naznačme dvěma anekdotami obsah soudobé ekonomie.

Proti kejklířské ekonomii

Nejdříve základy. Apel na růst materiálního či penězi ocenitelného bohatství není součástí ani cílem ekonomie! Ekonomická věda se snaží o popis lidského chování mj. při dosahování blahobytu vyjádřeného spotřebou statků hmotných, znalostí či prožitků a nebo spořením na spotřebu budoucí. Lze takto „zarámovat" veškerou lidskou činnost, i nicnedělání je spotřeba - volného času.

Hovoří-li kdokoliv o nutnosti hospodářského růstu není to proto teze ekonomická, ale hodnotová či politicko-hospodářská - tedy osobní přesvědčení, že větší současná spotřeba (a jen ta zachycovaná v ukazateli HDP) je důležitější než budoucí. Brojí-li někdo proti ekonomickému růstu, jde o stejně neekonomickou tezi o opaku. Obé nemá s pozitivní ekonomií nic společného, jí zajímají jen pravidelnosti, jak to celé funguje. Podobně jako není otázka pouze pro fyziky, zda-li se má dostavět Temelín, který pracuje dle zákonů popsaných jejich vědou.

Hledači štěstí

Zdá-li se vám takový pohled zbavený „lidskosti", nemusíte hned chodit až k Bibli. Lze jej převyprávět jazykem „ekonomie štěstí" - velmi rozšířeného oboru hledajícího determinanty lidské životní pohody s počátky minimálně v díle Richarda Easterlina v 70. letech minulého století. Nebudeme unavovat detaily, poskytneme jen slíbený závěr jedné ze studií - činí nás sledování televize šťastnými?

V mnoha zemích stráví občané téměř stejně času v zaměstnání jako u televize, jde o minimálně nákladnou spotřebu poskytující přiměřenou zábavu a odpočinek. Přináší nám však pasivní sledování TV skutečnou spokojenost? Výsledky nepřekvapí - jak komu. Nejhůře jsou na tom lidé mající jiné příležitosti - společenské aktivity, studium, koníčky. Při delším sledování televize u nich lítost z promarněného času převýší nad slastí získanou televizní relaxací. Občanům, jejichž možnosti jsou omezené - fyzickým či jiným limitem - životní spokojenost televize zajistí. Mimochodem, bez matematiky by statistické údaje z těchto studií byly nezpracovatelné.

Ekonomická optimalizace sobectví?

Kdokoliv sleduje vývoj ekonomie v posledních, řekněme, 30 letech, nahlédl s jakou vervou se zkoumá lidské altruistické chování. Stovky studií o reálných situacích či z pečlivě sestavených experimentů uzavírají, že lidé dbají nejen o blaho své a blízkých, ale i o normy, z nichž žádný přímý prospěch nezískají. Kdo by neslyšel o ekonomických hrách. V jedné takové dostane Investor stokorunu a má z ní jakýkoliv díl poslat Cizinci, o němž nic neví. Cizinec získá dvojnásobek poslané částky a rozhoduje sám, kolik vrátí Investorovi. Zvažte jak byste se zachovali?

Lidé většinou nejsou sobečtí, Investoři ať žijící v tropickém pralese či ve věžácích v Bostonu velkou část peněz cizímu člověku s dobrou vírou pošlou a Cizinci obvykle vrátí relativně spravedlivou část zpět. O modelové vysvětlení tohoto chování se snaží hned několik ekonomických hypotéz.

Neuroekonomové navíc pomocí zobrazovacích metod (skenerů) sledují, co se děje v hlavách Investorů při takovém rozhodování. Setká-li se člověk se spoluprací, pociťuje patrně stejné blažené pocity jako při dobrém jídle či jiné odměně. Narazí-li na sobectví a podvod, cítí vztek. V jednom takovém pokusu vědci pouštěli egoistickým Cizincům do rukou elektrický proud. Byl-li Investorem muž, odhaduje se, že získal z potrestání sobce podobnou intenzitu blaha, jako kdyby se setkal se spoluprací. Závěr ekonomické studie - lidé spolupracují s poctivci a podvodníky rádi trestají, na trest jsou ochotni vydat částku minimálně stejnou, o kterou byli okradeni, přestože z tohoto aktu „nic" nezískají. Mimochodem, bez rozsáhlého matematického aparátu by bylo nemožné vyhodnotit informace ze skenerů.

I přes sdílené obecné zákony je ekonomie - stejně jako společnost, jež se snaží popsat - mimořádně složitá a rozvětvená, s mnoha úrovněmi a proudy myšlení. Kdokoliv popisující ji jako celek či dva soupeřící proudy a nezabývající se konkrétní teoriemi či modely, se vědomě uchyluje k vulgární generalizaci. Sedláček šel ještě dále a z ekonomie vytvořil strašáka. Jak byste se dívali na člověka, který v novinách napíše pár odstavců a prohlásí, že - většina - práva, biologie, fyziky či filosofie je dělána miliony lidmi špatně?

Žebřík, jenž vedl nahoru?

Sedláčkova reakce v diskuzi je neutěšená. Matematiku nakonec shledal prospěšnou, ale užívá ji „nerad". Přiznání o podstatě jeho názorů vypovídající mnohé. Záměrně nereaguje na výtky, místo toho se skrývá za výčet autorit matematiky a logiky. Zároveň však radí ekonomům být méně „matematičtí". Recykloval svůj starý článek o matematice jako pouhém vědeckém nástroji, nikoliv coby prostředku inspirace. O této její úloze není v replice jeho kritiků ani slovo. Sedláček zřetelně užívá argument „shnilou rybou", jejímž pachem odvádí pozornost. My mu vytýkáme neaktuálnost a lámání se do otevřených dveří, on odpovídá příběhy o zakladatelích ekonomie z 18. a 19. století.

Sedláček označil ekonomy jen za příslušníky těch doktrín, které podporují jejich vlastní hodnoty. Zjevná nepravda, námi vyvrácená zřetelným protipříkladem - ekonomové se shodují mnohem častěji než by odlišnost jejich hodnot měla či mohla znamenat. Existenci černých ovcí v každém oboru nikdo nepopírá.

Můžeme-li tedy shrnout debatu, tak Sedláček kritizoval pouze bezduché a na-sebe-cílené užívání matematiky, což však nikdo soudný v ekonomii neprovozuje. Vzýval k inspiraci v ostatních oborech, což je v ekonomii řadu dekád běžný - a stále zlepšovaný - standard. A neměli bychom rovněž zapomínat na klasiky, o nichž se však většina studentů ekonomie beztak učí. Z informační hodnoty jeho sloupku tedy zbyl jen ten velmi limitovaný popis ekonomie, jejž jsme kritizovali my.

Petr Houdek je studentem Fakulty financí a účetnictví VŠE a MFF UK.
Petr Koblovský je asistentem na Katedře institucionální ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE (v roce 2008 absolvoval Yale Law School).