Zatímco Dante si zvolil za svého průvodce peklem básníka Vergilia, je v případě procházky podnikatelským zásvětím lepším společníkem dobrý právník.

 

Na úvod seznámení s aspekty neblahých podnikatelských konců není bezúčelné si připomenout rituál spojený s triumfálními oslavami návratů vítězných římských generálů, jejichž euforii, rozněcovanou davy římských občanů provolávajícími mu slávu, tlumil otrok, opakovaně generálovy deklamující rčení: „Memento mori!“ – „Pamatuj na smrt!“, Přestože jsi dnes oslavován, stále zůstáváš smrtelníkem.“

Pokud přijmeme smrt jako přiléhavý metaforický výraz podnikatelského úpadku, není ani dnes úspěšným podnikatelům a manažerům na škodu si připomínat přenesený význam onoho z hlouby historie vyzdviženého rčení. Současná celosvětově se šířící finanční krize ukazuje jak krátká vzdálenost dělí prosperitu od bankrotu. Stačilo jen několik měsíců aby se pyšně  dmoucí velikáni světového investičního bankovnictví ocitly v troskách.

Kromě uvědomění si přítomnosti smrti, je dobré, zejména pro podnikatele a statutární zástupce, si též uvědomovat a být obeznámen s novou právní úpravou závěrečné fáze životního cyklu podnikatelských subjektů, což je neskromným cílem tohoto článku.

 

Činnost každého podnikatelského subjektu se uskutečňuje prostřednictvím množství vztahů s odběrateli, dodavateli, finančními institucemi, investory a zaměstnanci. Množina všech podnikatelských subjektů přímo, nebo nepřímo se ovlivňujících, vytváří komplexní hospodářskou soustavu, pro jejíž dobrou funkci je nezbytný plynulý tok zboží, služeb, peněz a kapitálu. Narušení tohoto ekonomického toku nadkritickým počtem podnikatelských subjektů může způsobit kolaps celého systému. Proto je nezbytné vytvářet a užívat nástroje a mechanismy pro identifikaci a eliminaci těch podnikatelských subjektů, které následkem své špatné finanční situace, ohrožují existenci ostatních subjektů, s nimiž mají navázány ekonomické vztahy. Účelem insolvenčního práva je právě zabránění přenášení finančních potíží daného subjektu (dlužníka) na jeho obchodní partnery zavedením právní karantény, uspořádáním majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovou ekonomickou situací a zajištěním co možná nejvyššího a zásadně poměrného majetkového uspokojení dlužníkových věřitelů. Prostředkem tohoto uspokojení již není pouze zpeněžení majetkové podstaty, ale též sanace podniku dlužníka, nebo jeho oddlužení.

Zmíněnou karanténou je insolvenční řízení, probíhající před soudem a zahajované na návrh věřitele nebo dlužníka. Se zahájením insolvenčního řízení spojuje zákon významné účinky. Jsou jimi zejména omezení dlužníka v dispozici s majetkovou podstatou, znamenající podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení majetku do ní náležející. Soud může dále nařízením předběžného opatření dispoziční omezení dlužníka dále zpřísnit a nakládání s některými věcmi nebo právy zakázat vůbec nebo je podřídit souhlasu předběžného správce. Po zahájení insolvečního řízení je umožněno věřitelům uplatnit své nároky přihláškami pohledávek, ustavit prozatímní věřitelský výbor. Svou činnost může zahájit též předběžný správce. Mohou být též provedeny potřebné úkony k zjištění majetkové podstaty a prakticky všem účastníkům je od počátku umožněno podílet se na insolvenčním řízení a ovlivňovat tak jeho průběh.

K vyloučení úkonů neodůvodněně krátících majetkovou podstatu je používán institut neplatnosti, k jejíž deklaraci je pravomocný pouze insolvenční soud. Vedle toho je insolveční správce oprávněn se dovolat neúčinnosti právních úkonů, kterými dlužník zkrátil, byť opomenutím, možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodnil některé věřitele na úkor jiných. Procesním nástrojem je odpůrčí žaloba podaná, v rámci incidenčního sporu, proti osobám, které jsou povinny vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Právnímu úkonu dlužníka, který zvýhodňuje jednoho věřitele vůči jiným, lze odporovat tehdy, by-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení, ve prospěch osobě dlužníku blízké nebo dlužníku, která tvoří s dlužníkem koncern, a nebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Lhůta pro odpůrčí žalobu proti úkonu dlužníka, úmyslně zkracujícího možnost uspokojení věřitele, činí pět let před zahájením insolvenčního řízení.

 

U brány do zásvětí

Důvodem pro podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je tvrzení a osvědčení úpadku dlužníka. Úpadek je stav, kdy má dlužník více věřitelů a současně peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. Neschopnost plnit závazky musí být dána objektivně, tedy nikoli tvrzenou subjektivní platební nevůlí dlužníka, odmítajícího plnit své závazky, ačkoli k jejich úhradě má dostatek možností a finančních prostředků. Tato poměrně snadno splnitelná podmínka již v praxi vedla k celé řadě šikanózních insolvenčních návrhů. Protože osvědčení dlužníkovi neschopnosti plnit věřitelem a její následné posouzení soudem může být sporné, zavádí zákon fikci, stanovující podmínky, při jejichž splnění se platební neschopnost bez dalšího předpokládá. Tyto podmínky jsou stanoveny alternativně, tudíž postačuje naplnění kterékoliv z nich, např. zastavení plateb podstatné části peněžitých závazků dlužníkem nebo neplnění závazků po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Konečně je dlužník v úpadku i tehdy pokud je předlužen, čili má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Zákon též nově zavedl pojem hrozícího úpadku, spočívajícího v důvodném předpokladu neschopnosti dlužníka splnit řádně a včas podstatnou část svých peněžitých závazků. Zatímco návrh na zahájení insolvenčního řízení z důvodu úpadku je oprávněn podat jak věřitel tak dlužník, je návrh z důvodu hrozícího úpadku oprávněn podat jedině dlužník.

 

Kdo propadne peklu?

Zde je namístě upozornit na závažné zpřísnění odpovědnosti osob, vyplývající z porušení povinnosti podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděly, nebo se při náležité pečlivosti měly dozvědět o svém úpadku. Tyto osoby, jimiž budou nejčastěji statutární zástupci dlužníka, odpovídají věřitelům za škodu nebo jinou újmu vyplývající z rozdílu mezi v insolventním řízení zjištěnou výší pohledávek přihlášených věřitelem a částkou, jíž byl věřitel v insolventním řízení uspokojen. Kromě tohoto konkrétního určení výše škody zákon přesouvá na odpovědnou osobu též důkazní břemeno prokázání, že uvedená povinnost jím nebyla porušena.

Vedle občanskoprávní odpovědnosti jsou v souvislosti s úpadkem osoby dlužníků a statutárních zástupců dlužníků vystaveni též trestněprávní odpovědnosti vyplývající z naplnění skutkových podstat trestných činů: Porušení povinnosti v řízení o konkursu, Poškozování věřitele, Zvýhodňování věřitele a Předlužení.

 

Prolomení zásady: Co jednou peklo schvátí, již nikdy nenavrátí

Na rozdíl od lidského očistce, z něhož není cesta zpět, nabízí insolvenční zákon naději na alespoň částečné materiální spasení. Je jím nově zavedený institut reorganizace náležející vedle konkursu k základním způsobům řešení úpadku spočívající v sanaci bankrotem zachváceného podnikatelského subjektu. Novým zákonem aprobovaný způsob je též oddlužení, týkající se však zejména fyzických osob.

Z důvodu zmírnění dopadů možných šikanózních návrhů, ale též celkové vyváženosti uvedené právní úpravy, přiměřeně šetřící a sledující též oprávněné zájmy dlužníků, byl zaveden institut moratoria, poskytující dlužníkovi dodatečnou příležitost pokusit se ve lhůtě 3 měsíců o narovnání vztahů s věřiteli. Účinnost moratoria může ještě, za podmínky souhlasu většiny věřitelů, prodloužit o dalších maximálně 30 dnů. Pokud se dlužníkovi nepodaří, v době účinnosti moratoria, dosáhnout zamítnutí insolvenčního návrhu, řízení pokračuje.

První fáze insolvenčního řízení končí rozhodnutím soudu, v němž prohlašuje výrok o existenci úpadku dlužníka a v případě jeho souhlasného znění, zvolením způsobu řešení úpadku. Řešení soudem prohlášeného úpadku konkurzem, při němž dochází k řízenému zpeněžování majetkové podstaty a poměrnému uspokojování zjištěných pohledávek věřitelů, je již dostatečně známé z předchozí právní úpravy a prověřené praxí, takže zaměříme pozornost na reorganizaci, která je jedním z hlavních přínosů insolvenčního zákona, přibližujícím českou právní úpravu moderním zahraničním vzorům. Účelem reorganizace je zajištění postupného uspokojování zjištěných pohledávek věřitelů, při zachování provozu a existence dlužníkova podniku i po skončení insolvenčního řízení. Insolvenční zákon tak rozvíjí vedle likvidačního, též sanační princip. Výrazem posílení sanačního principu insolvenčního zákona je též oprávnění insolvenčního správce a za určitých podmínek i samotného dlužníka, uzavřít úvěrové a jiné smlouvy k udržení provozu podniku, který je součástí majetkové podstaty úpadce.

 

Místo závěru krátká statistika

Podle údajů ministerstvo spravedlnosti, bylo za první pololetí letošního roku podáno 2529  insolvenčních návrhů, z nichž je 1040 na oddlužení. Povolených oddlužení je 282. U  392 obchodních společností došlo ke zrušení konkurzů. Výrazná většina zrušených konkurzů znamená ukončení likvidačních úkonů vedoucích k úplnému skončení podnikání.

Za prvních osm měsíců letošního roku soudy prohlásily 417 konkursů. Podle společnosti Coface loni klesl počet prohlášených konkursů z 1461 v roce 2006 na 1205. Maximum konkursů bylo registrováno v roce 2000, kdy jich bylo prohlášeno 2529.