Zasedá-li parlament, nikdo si nemůže být jist ničím. Na tuto poučku od kteréhosi právníka jsem si vzpomněl po přečtení záznamu jednání z poslanecké sněmovny, kde včera druhým čtením prošla novela zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Předkládaný zákon si užívá porodních trablů, ne vše v něm je jednoznačně perfektní, ale snad nebudu daleko od pravdy, pokud řeknu, že celkově je přínosný a měl by být přijat. Nestačím však žasnout, jaký tvořivý potenciál vzbudila novela v některých poslancích.

Protože je výzkum provázán s životem vysokých škol, bylo třeba udělat pár drobných úprav ve vysokoškolském zákoně. To je v pořádku, ale poslanci se rozhodli vzít to z gruntu a novelizovat vysokoškolský zákon od základů. Dosavadní VŠ zákon říká, že pracovní poměr akademických pracovníků lze i opakovaně uzavírat na dobu určitou. Někde toho nevyužívají, někde však ano. To má svůj smysl: akademické prostředí by mělo být vysoce kompetitivní. Tlačí nás to dosahovat co nejlepších výsledků. Je to sice někdy možná nepohodlné, ale zase jako vysokoškolští pracovníci máme své akademické svobody a dosti velkou autonomii. O řadě věcí si rozhodujeme sami a když se daří, jsme na to hrdí. Dráha leckterého špičkového akademického pracovníka se dá přirovnat ke kariéře vrcholového sportovce - neustále o něco soutěžíme a snažíme se být první. Ne vždy se s tím dá plánovat usedlý život: někdy vyjde větší grant a můžete si najmout spolupracovníky, pak zas nevyjde a třeba se sami snažíme nechat najmout jinde. Není to pro každého, ale ti, co mají svou profesi zároveň i jako koníčka, s tím většinou dokáží žít.

Nyní však poslanci hodlají páchat dobro. Tak, jak zákoník práce chrání hodné zaměstnance před zlými zaměstnavateli, rozhodli se omezit možnost opakovaného sjednávání pracovního poměru na dobu určitou. Prostě - už jste tu pane kolego dosti dlouho, takže máte nárok na definitivu. A pokud jste se stal docentem či profesorem, tím lépe, máte ji mít taky. Že vám to v publikačních výstupech delší dobu nějak drhne? Ale přece bychom se s vámi kvůli tomu neloučili, když už jste tu tak dlouho... Přijmout místo toho mladého pracovitého kolegu? To bychom sice velmi rádi, ale už máme plno... Dokonce si v tom notují kolega profesor Ohlídal (kterému to zřejmě přikazuje socialistický dres) s občanskodemokratickým odborníkem na školství Bartošem - ten se zase ohání příklady karierních zvyklostí v USA. Nic proti nim, ale pokud se u nás rozhodneme zavádět americký model, mělo by se to dělat jinak. Znamenalo by to kompletní reformu vysokého školství se všemi důsledky. To ale předpokládá nejprve důkladnou diskusi, hledání konsensu a přípravu zcela nového vysokoškolského zákona.

Příprava určité reformy terciárního vzdělávání však již probíhá. Jak dopadne, je otázkou, možná přinese víc dobrého, možná nikoliv. Ale názorové střety tam probíhají za účasti vysokoškolské reprezentace - jak České konference rektorů tak Rady vysokých škol. Poslanecký přílepek, který není zasazen do širšího kontextu však zcela jistě způsobí víc škody než užitku. S reformou novelizovaného zákona o podpoře výzkumu nijak významně nesouvisí - reforma výzkumu může stejně dobře fungovat s ním i bez něj. Ale v životě vysokých škol bude působit spíš jako zásah neřízenou střelou - nabourá personální politiku řady pracovišť. Na včerejší kreativní výstup poslaneckého školského výboru promptně reagovalo předsednictvo České konference rektorů  odmítavým stanoviskem a pokud vím, svůj postoj formují i představitelé Rady VŠ. Doufejme, že reformy tohoto typu si počkají na svůj čas v rámci komplexnějších úprav - pokud tam budou mít smysl.