Mělo to být úplně jinak - Barack Obama kandidoval jako "sjednotitel" (ve washingtonském žargonu se používá ohyzdný termín "bi-partisanship"), který spojí nejlepší nápady demokratů i republikánů a vyvede Spojené státy ze schisma, do kterého je uvrhlo osm let prezidentsví George W. Bushe.

Well, Obama je prezidentem tři týdny a "partisanship" je zdráv a při síle. Skepse republikánů a řady ekonomů vůči agresivní rozpočtové i měnové politice nové administrativy nabývá na síle. Asi nejtvrdší odsouzení přinesl zatím Robert Barro z Harvardu, který nenechal na Obamově politice nit suchou. Zvláště jeho poznámka o "připraveném projektu války s Iránem" je jen pro otužilé... Nicméně, poněkud suše, ale podobně krtiticky se vyjadřují třeba Gery Becker a Kevin Murphy. A pokud toužíte o pohledu z druhé strany, stačí si přečíst cokoliv na blogu Paula Krugmana, který si také nebere servítky.

Na politické scéně je to podobné. Senát sice schválil "stimulační balíček", takže nyní je otevřená cesta pro vyjednávání mezi Senátem a Sněmovnou o finální podobě největšího výdajového zákona v dějinách USA, který má během příštích let do ekonomiky "napumpovat" řes 800 miliard dolarů. Jenže málokdo dnes věří, že problémy americké ekonomiky se dají řešit další vlnou zadlužování, tentokrát federální vlády. Kořen krize je ve finančních trzích a tam míří plán nového ministra financí Geithnera, který představil v úterý 10. února.

Geithner má sice ještě k dispozici 350 miliard dolarů, které mu "nechal" jeho předchůdce Paulson, ale pouhé stovky miliard dnes už na nikoho dojem nedělají. I proto přišel Geithner s nápadem na založení americké obdoby Konsolidační banky, nicméně ve spojení veřejného a soukromého kapitálu. Podle Geithnera by vláda dodala jen "seed financing" (100 miliard zní jako slušný základ malé Konsolidačky... ) a zbytek do jednoho biliónu prý dodá soukromý sektor. Za jeden bilión by americká KoB vykupovala pochybná aktiva od bank - odhaduje se, že jich je za nějaké 2-3 bilióny dolarů.

Plán je to hezký, neboť by vlastně vedl k soukromému řešení problému. Je také pravda, že někde na trhu je peněz dost - řada private equity fondů drží hotovost a neinvestuje. Otázka je, proč by měli začít investovat právě teď a právě do nového modelu. Geithner vůbec neřekl, jak by se vypořádal s problémem oceňování nakupovaných aktiv. Přitom na tomto problému skončil obdobný plán Paulsona: hodnotu složitých aktiv nikdo pořádně nezná a pokud by vláda (či její agentura) nakupovala za tržní ceny, vedlo by k dalšímu propadu, neboť ceny jsou hodně dole a řada fondů by musela svá aktiva přeceňovat směrem dolů. A platit více než jaká je cena na trhu si v Americe ani vláda netroufá (to naše KoB se s tím tak nepárala, pravda...)