Zatímco si pokrokový svět multikulturně ekumenického diktátu chystá fangle na uvítání nového amerického prezidenta, já se v duchu loučím s osobou, jež na rozdíl od mesiánského Baracka Obamy vykazovala rozpoznatelné lidské rysy. Bush byl géniem průměrnosti. Po jistou dobu své kariéry si dokázal naklonit srdce Američanů, přestože úroveň jeho vyjadřování byla pokleslá a obsahová konzistence některých jeho výroků se nacházela na hranici intelegibility.

Jedna z nedávno vydaných knih s „bushovskou“ tématikou se jmenuje Tragické dědictví. Název není příliš trefný, neboť tragédie předpokládá pád čehosi vznešeného. Některé fáze jeho politické kariéry spíše připomínaly lacinou komedii, nebo když pod taktovkou neokonzervativní politiky vyvážel demokracii do islamistického světa, aby z něj mohl vytěžit dostatečné množství ropy, tuctový krvák na pokračování. Nezapomenutelný je Bushův vzkaz zhypnotizovaným Američanům, sledujícím donekonečna opakované záběry padajících věží Světového obchodního centra, aby svůj vzdor proti terorismu vyjádřili tím, že vyrazí na nákupy. Dodnes se divím, že to Al Kajdu nepoložilo na lopatky. Tu Al Kajdu, která v Iráku nepředstavovala problém, dokud proti němu USA nepodnikly trestnou výpravu. Když byl na tuto skutečnost Bush jedním novinářem upozorněn, odpověděl slovy „No a co?“

Bush se do dějin americké politiky zapsal také tím, že ve jménu „slitovného konzervatismu“ zvýšil dluhovou zátěž Ameriky, posílil přerozdělovací mechanismy státu, omezil občanské svobody a zdiskreditoval křesťanství jako politickou sílu. George Bush byl liberálními novináři, kterých je v USA naprostá většina, systematicky vydáván za nebezpečného teokrata, usilujícího o evangelikální převrat, vedoucí k zákazu potratů, veřejnému lynčování homosexuálů a obnovení křížových výprav za účelem osvobození Svaté země od machometánů. Ve skutečnosti Bush o všeobecný zákaz potratů nikdy neusiloval, veřejně podporoval registrované partnerství homosexuálů, o islámu hovořil jako o „náboženství míru“ a pokud jde o Svatou zemi, daleko více než osud místních křesťanů mu na srdci ležel stát Izrael, jehož buldozery srovnaly se zemí domky a olivové zahrady nejedné křesťanské rodině v Betlémě a okolí. 

Tzv. křesťanská pravice v USA byla pro Bushe a jeho administrativu pouhým výtahem k moci, cynickou fasádou k získání voličských hlasů. Vůdcové organizovaných evangelikálů se vždy nechali svést slávou záře reflektorů a podbízením se ze strany vedení Republikánské strany a jejích stratégů, čímž došlo k včasnému zajištění politické podpory pověstné „mlčící většiny“.

Nepopírám, že na poli úcty k nenarozenému lidskému životu dosáhla Bushova administrativa dílčích úspěchů, přestože o výsledný zákaz potratů nikdy neusilovala. Smysl zápasu za hodnotu každého lidského života, tedy i dosud nenarozeného, se však vytrácí, přehlíží-li se hodnota života již narozených Iráčanů či Palestinců.

Osm let s Georgem Bushem přineslo mnoha lidem po celém světě trpké plody. Proto mnozí Američané, a nejen oni, vyhlížejí nového prezidenta s téměř posvátným chvěním. Jako by nevěděli, že nepřichází spasitel, ale trest.