Trápíte-li se představou zvýšených hladin moří a vymírajících ledních medvědů, zatlačte slzu a sáhněte po kožichu, bude se vám možná hodit. Kdo si vzpomíná na novinové články z jara letošního roku, předpovídající zánik lyžařské turistiky v Alpách, musel se při četbě článku „Alpy mají nejlepší sněhové podmínky za dobu celé jedné generace“(http://www.telegraph.co.uk/travel/snowandski/3851179/The-Alps-have-best-snow-conditions-in-a-generation.html), uveřejněném 19. 12. v on-line vydání britského listu Telegraph, hořce pousmát. Proč hořce? Mávnul bych nad tím rukou, kdyby panika ohledně údajně dramatické změny klimatu neuvedla v pohyb mašinérii globálního řízení hospodářství a populační kontroly, směřující k dalšímu omezování občanských a hospodářských svobod a prohlubování politicko mocenských centralizačních tendencí na planetární úrovni.

Přesvědčení o člověkem způsobených klimatických změnách patří dnes k ideové výbavě uvědomělého intelektuála, chce-li se vyhřívat na slunci, jež dává vzrůst vědecké či politické kariéře. Skeptici jsou nálepkováni nelichotivým a z kriminologického hlediska potentním termínem popírači, užitým Tomášem Halíkem v jeho vánočním rozhovoru pro Lidové noviny, ze kterého nade vše vyčnívá jeho nepřekonatelné pohrdání Václavem Klausem, který se s globalizovanými elitami v otázce klimatických změn myšlenkově a politicky rozchází.

T. Halík soudí, že si průmyslové koncerny platí “vědce“, kteří závažnost globálního oteplování zpochybňují. Nemám důkazy o tom, že by tomu tak nebylo, i když se mi nejeví jako příliš pravděpodobné, že by se přes 600 vědců, včetně světově proslulých klimatologů, podepsaných pod textem březnové Manhattanské deklarace (více viz zde  http://www.climatescienceinternational.org/) k podobnému jednání snížilo. Spíše si umím představit, jak se z různých fondů OSN, EU a jiných mezinárodních či nadnárodních organizací sypou penízky do rozpočtů „vědeckých“ ústavů, produkujících na objednávku vypracované alarmistické počítačové modely budoucího vývoje klimatu. Skutečnost je ovšem taková, že se stávající celosvětový pokles teplot a výskyt většího množství sněhu i v místech, kde obyčejně žádný sníh nepadá, diametrálně od výše zmíněných prognóz odklání. To však „popírače popíračů“ evidentně netrápí, neboť jim nejde o vědecké poznání, ale o politickou moc či alespoň ohřev v jejím globálním teplotním dosahu.

Komu bylo dnes po ránu zima, mohl by snad pookřát při poslechu písně, kterou na počest vrchního eko-klima-alarmisty Ala Gora složili jeho po krk zasněžení a promrzlí spoluobčané z Minnesoty.