Jiří Paroubek jde v posledních měsících od úspěchu k úspěchu - až ho to musí trochu děsit.

Skoro bych řekl, že vůbec největší strach musí mít z toho, že se mu vážně podaří svrhnout Topolánkovu vládu, nějak vyjednat předčasné volby (což není podle Ústavy tak jednoduché, ale o tom Paroubek mlčí), drtivě je podle průzkumů vyhrát a pak opravdu začít vládnout.

Rozumím, taky by se mi do toho nechtělo.

Každá vláda, která bude zemi administrovat v nejbližších letech, bude mít co dělat s finanční krizí, která nás přejede jak tank. Paroubek je mazaný a úspěšný politik - ale nikdy se nemusel potýkat s opravdu vážnými problémy mimo svou vlastní stranu, kterou převzal na jaře 2005 ve stavu dost podobném tomu, v jakém se aktuálně nachází Sparta. Tenkrát uspěl, i protože mu do karet hrály okolnosti, o něž se ani trochu nezasloužil: levicová většina 111 ve sněmovně, tedy výsledek voleb 2002 a nepoznaná konjunktura, která umožnila přeměnit volební kampaň 2006 - s laskavou pomocí ODS i lidovců - v "rozpočtovou zabijačku" (autor citátu Karel Schwarzenberg).

Převzít vládu na podzim 2009, jak o tom předseda ČSSD mluví, ale bude skoro za trest. Paroubek nemá moc na výběr, svým voličům slíbil konec "asociálních experimentů". Až potud v pořádku, ale co pak?
Pak přesně nastává chvíle pro "rozložení politických nákladů", jak se hezky v politice říká. Česky to znamená, že se do nevyhnutelných a nevděčných kroků, proti nimž bude celá Topolánkova reforma utužením sociálního státu, namočí všichni, hlavně pak největší soupeř.

Paroubek příští volby nejspíš vyhraje, i když asi míň, než to teď vypadá. Žádná ze dvou nejsilnějších stran nešla od roku 1996 ve volbách do sněmovny pod 25 procent a pokud ODS povede narozdíl od letošního podzimu aspoň trochu gramotnou kampaň, nebo aspoň nějakou, mělo by se jí to povést i v předčasných volbách.

Skoro nic už ale nemůže zachránit zelené a lidovci budou rádi, když je jižní Morava vynese nad 5 procent. A pak tu máme samozřejmě komunisty, kteří uhrají svoje, možná 15, možná i 18 - 20 procent.

Vezměte do ruky kalkulačku a zkuste si namalovat sněmovnu. Paroubek by většinu složil i s komunisty, ale spíš bych to viděl na rychlý telefonát na Jánský vršek: Nechcete do toho jít se mnou?

Topolánek už v tu chvíli nebude nejspíš rozhodovat o ničem a ve zdecimované ODS se najde dostatek zodpovědných, kteří za A) vysvětlí, že je třeba zachránit zemi před komunismem, za B) budou rádi přitom,protože nepopulární kroky sice nejsou nic moc, ale "být u toho" to dokáže vyvážit: ODS se za posledních 30 měsíců dokázala ve státní správě taky docela slušně zabydlet a zajistit slušné živobytí dost lidem, a to včetně všech napojených "zájmů".

Jestli není jasné, o čem mluvím, podívejte se na krajské koalice, v nichž verbální konzervativci odhodili zásady za podíl na obchvatech tempem, které i Paroubka překvapilo: ODS si prostě lehla na záda.

Asi to tak nejspíš má být. V krizi je čas na neobvyklá řešení.

Má to jediné riziko: že se z toho stane zvyk, kvůli němuž se z Česka stane Rakousko s jeho "proporzem", včetně prostoru pro českého Haidera. Přízemněji řečeno, je to model pražský magistrát 1998 - 2006.

A pak si taky myslím, že sám Paroubek by do toho v takové situaci nikdy nešel.