Klaus opustil ODS. Nebo spíš ona jeho

Václav Klaus už není čestným předsedou ODS, jeho cesta na kongres do Vysočan přinesla celkem očekávaný výsledek - přesně v Klausově melodramatickém duchu.

"Je pro mě nemalým problémem identifikovat se s celou řadou postojů, kterou ODS, nebo snad její vedení, zastává. Je to tak již delší dobu, ne od katastrofálně prohraných voleb," pravil otec - zakladatel ve své krátké abdikační řeči. "Tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl. Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicově občanské ve stranu středovou nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat za titul čestného předsedy a rozhodl jsem se vzdát se tohoto titulu,"

No sláva, Václav Klaus zřejmě konečně prozřel.

ODS opravdu není stejná, jako v roce 1991, kdy jí zakládal, protože svět je jiný, což si prezident zatím nějak odmítal připustit. ODS vznikla v době, kdy jen tak namátkou v USA vládl George Bush senior, v Sovětském Svazu (mladší ročníky ať použijí Wikipedii) Michail Gorbačov, Československo bylo federací, internet znalo pár lidí na ČVUT, mobil od startujícího monopolního Eurotelu měl 20 kilo a stál 80 tisíc a pozor, v Praze nebylo jediné KFC (a vlastně ani McDonald´s ).

Klaus má do jisté míry pravdu: kdyby v to době mluvil vůdce konzervativců John Major o „společnosti", "místních komunitách", nebo snad - propána - o zelené agendě, starou dámu MT by z toho pravděpodobně ranilo. Asi by to nenapadlo ani tehdy pětadvacetiletého Davida Camerona, který se v těch kruzích už tehdy pohyboval. Dnes o tom Cameron mluví zcela přirozeně, protože svět opravdu je jiný a britští konzervativci mimo jiné zjistili, že se fakt dá s Labour prohrát třikrát za sebou. Klaus v čele ODS prohrál volby dvakrát, z toho jednou s Vladimírem Špidlou v roce 2002 až trapně. Od té doby nic nezapomněl a nic nového se nenaučil.

Klausovi už nikdy nikdo neupře nehynoucí zásluhu na vzniku normální politické scény v Česku. Jeho energie a drive let 1991 - 1992 byly fascinující - už nikdy nikdo tu asi nevyhraje volby s heslem „Budoucnost máte ve svých rukou" jako on v roce 1992.

Problém je, že když Klaus mluví o „pravicové občanské straně", musí si člověk vzpomenout, co to vlastně bylo zač a co za politiku prováděla. Topolánek má své „tvrdé jádro, měkký obal", za Klause to byly tvrdé řeči a měkké kroky. Kongeniální popis těch let podal nedávno v HN Petr Hájek, když vzpomínal, kterak Klaus debatu o každé sebemenší reformě posouval slovy „A bude na to mít moje maminka, důchodkyně z Vinohrad?" Jako syn důchodkyně z Vršovic ho sice chápu, ale žádnou velkou reformu s tím teda neuděláte.

Nebo co tedy udělal Klaus a jeho koalice s nájmy, zdravotnictvím, železnicí (odborář Dušek se dodnes honosí titulem prvního, před kým Klaus klekl), jak se za něj privatizovaly banky? Sociální ohleduplnost je fajn věc - ale proč dodnes Klaus mluví o pravici? Nebo se tu vzpomíná na zákony o věčně vyrovnaném rozpočtu, což VK s vážnou tváří navrhoval ve stejné době, kdy státní banky půjčovaly miliardy jen tak na obličej? Anebo tváří té pravé pravice bylo prodlužování monopolu Telecomu v nerozborné jednotně v letech opoziční smlouvy s ČSSD? Nebo poslední předvolební kampaň v roce 2002, při níž měl člověk pocit, že na Rozvadově už stojí wermacht?

Klaus už není čestným předsedou ODS. Ta to nejspíš nějak přežije. Co ale vlastně ještě zbývá Václavu Klausovi?