Ve středu 26. listopadu se v kavárně hotelu Flóra v Olomouci konala veřejná debata s dr. Miroslavem Mackem, publicistou Reflexu Bohumilem Pečinkou a primátorem města Martinem Novotným. Především měla sloužit ke zhodnocení příčin volební prohry ODS v krajských volbách, ale také toho, jak se se současnou situací strana vypořádá. Zajímalo nás, jakým způsobem bude diskuse vedena, jaké názory zde zazní a jak budou vyvážené. Překvapivě však diskuse důstojnou sebereflexí neoplývala a ke konstruktivnímu řešení situace měla daleko, čemuž pozvaní hosté výrazně přispěli.
Nikoliv překvapivě bylo za jasného viníka volební porážky označeno stranické vedení. Obecenstvo se vyhranilo proti současnému vedení, které se svou politikou odklonilo od klausovské linie ODS. Za příčiny porážky pak byly postupně označeny strach voličů z nejistoty vyplývající z reforem, pesimistické zprávy o propouštění v českých podnicích a zklamání tradičních voličů ODS z kompromisů, které strana musela v rámci koaliční politiky uzavřít. Miroslav Macek například zmínil reportéra Radiožurnálu, který mohl ovlivnit rozhodování voličů tím, že co půl hodiny svými vstupy a rozhovory s právě propuštěnými zaměstnanci skláren vyvolával v posluchačích nejistotu o vlastní zázemí. Není to však příliš komplikovaná a málo pravděpodobná myšlenka, která nebyla záměrem reportéra ani motivem voliče k protestnímu hlasu? Proč účastníci zmínili především vnější příčiny, a nikoliv chyby v přípravě strany na volby?
Podcenění volební kampaně bylo označeno za povrchní příčinu a snahu "zamést problém prohry pod koberec", "pravicová politika prostě nejde prodat", protože je v české společnosti příliš mnoho "klientů sociálního státu" a "přes 55 % obyvatelstva (včetně podnikatelů a jejich rodin) je svými příjmy navázáno na stát", a proto ODS volit nikdy nebudou. Pro politologa překvapivé zjištění. V soudobé politice hrají volební kampaně stále výraznější roli a výdaje na politický marketing jsou na vzestupu už na opačné straně politického spektra u nás, ale rozhodně i v Evropě a ve Spojených státech. Není však podstata problému nakonec mnohem jednodušší, než proklamované příčiny volební porážky? Na besedě uvedené příčiny však pravdivé být mohou, nic to však nemění na tom, že se kvalitativně volební kampaně ODS nemohou s kampaněmi ČSSD poměřovat a dokud tomu tak bude, ODS nikdy nevyhraněného středového voliče nezíská. Politické programy a podobné tiskoviny jsou sice dobrým tahem, jak straně zajistit PR, samy o sobě ale nestačí. Obyčejného člověka k přečtení nenalákají, protože nejsou dost atraktivní ani jednoduché. Bez moderních metod politické reklamy včetně negativní kampaně a srovnávací reklamy, kterých se ODS vzdala a které ČSSD s gustem využívá, valné výsledky ve volbách nepřijdou.
Rezignace na to, zda vůbec komunikovat, se odráží v naprostém podcenění volební kampaně, ale i neschopnosti srozumitelně podat vládní reformy. Při besedě častokrát zazněly názory, jak sociální demokracie vyvolala ve voličích svou kampaní protestní nálady, navíc založené na skutečné nechuti voličů k vládní politice, které se promítly ve volebním výsledku. Nesouvisí schopnost ČSSD zesílit ve voličích nepříjemné pocity z reforem s množstvím financí vynaložených na kvalitní volební kampaň?
Beseda vytvářela dojem, že se radikální křídlo strany snaží nalákat nalákané - tedy své tradiční voliče - a vůbec ji nezajímají středoví nerozhodnutí voliči, kterých je nejvíce a proto mají ve volbách rozhodující vliv. Později diskuse odhalila výrazné problémy, se kterými se ODS, ale možná i současná česká politika potýká. Po chvíli se ukázalo, že stranická komunikace nevázne pouze navenek, ale i dovnitř a členové jsou příliš pohodlní byť k minimálním ústupkům jak ke spolustraníkům, natož pak k politickým partnerům z jiných stran. Mnohem snazší než se dohodnout je pak změna pravidel - "nalajnování hřiště" (M. Novotný) - na základě momentálního vyhodnocení nepříznivé situace, což se promítá například v přání přetrvalém z dob opoziční smlouvy - přechod na volební systém většinový a kritika současného proporčního systému, který nutí stranu k ústupkům.
Zajímavá byla také obava Bohumila Pečinky z levicové prezidentské většiny a možnosti zvolit Jiřího Paroubka prezidentem. Mají-li se prezidentské volby konat až za čtyři roky, není podobná úvaha příliš předčasná? Na diskusi, jíž se z velké části účastnili členové ODS, je strašení Paroubkem poněkud emocionálním argumentem. Rétorika účastníků besedy obecně užívala "mediálně senzačních" pojmů a vyhrocených témat. Pokud se hovořilo o změně, výměně, prohře, které jsou v demokraciích běžné, manipuluje se s pojmy jako revoluce, atentát, puč, spiknutí, armagedon nebo tsunami. Politika, včetně své vnitrostranické úrovně, se pak zdá být pouhým rozdělováním křesel a bojem o moc. Jakoby už nebyla prostředkem k řešení skutečných společenských problémů.
Nehrozí proto straně rozpad? Miroslav Macek tuto možnost sice popřel, předchozí debata to však naznačovala poměrně výrazně. Pokud se vnitrostranický konflikt vyhrotí a názorová křídla spolu přestanou mluvit nadobro, jaké jiné východisko straně zbude?
Je-li konstruktivní kritika chápána jako útok, pak prostředí pro svobodné názory jednotlivců neexistuje. A pokud se ve straně nevyvinula schopnost otevřeně diskutovat a následně se dohodnout, změny se nebudou odehrávat hladce, ale spíše překotně. Kritika, kterou Bohumil Pečínka nazval "autonomizací ODS", nářky po nedostatku jednotné celostátní politiky pouze potvrzuje. Během diskuse se však navíc projevil rozpor v tom, jaký postoj by strana měla zaujmout a tím, koho bude místní stranická základna na nadcházejícím kongresu podporovat. Přestože byly argumenty výrazně vyhrocené a vůči vládě a stranickému vedení kritické, je s podivem, že olomoucká ODS podporuje Mirka Topolánka. Straně mocenský konflikt v mediálním stylu, který je pro českou politiku bohužel typický, rozhodně neprospěje a může ji odsoudit k zániku. Inteligentního voliče kterékoliv strany takovéto primitivní žabomyší války mohou pouze odradit. Proč propadla ve volbách například Strana zelených? Jaký podíl může mít na špatném mediálním obrazu politických stran vnitřní vyhrocený konflikt?
Beseda v člověku, který vnitřní poměry ODS důvěrně nezná, zanechala spíše negativní dojem. Strana nepůsobí kultivovaně, řeší-li vnitřní mocenské konflikty veřejně. Připomíná to hru s ohněm. Pokud díky tomu dojde k jejímu rozštěpu, může být ohrožena stabilita vlády a Česká republika si během předsednictví EU zažije horké chvilky.
Michal Brumar a Pavel Krchňák
studenti Katedry politologie a evropských studií
