V lednu 2007 byla v nemocnici v Covingtonu (Louisiana, USA) ukončena pozoruhodná cesta. O šestnáct měsíců dříve byl hlavní hrdina příběhu – Noe Benton Markham – uvězněn v nemocnici v New Orleans. Uvězněn, protože ve městě řádil hurikán Katrina a Noe se nemohl vlastními silami z nemocnice zachránit. Naštěstí byl vysvobozen: záchranáři ho převezli na lodi bezpečí.
Na první pohled nic zvláštního. Při takové živelní katastrofě se lidské životy zachraňovat musí. Někdy se to podaří, jindy ne. Co je tedy na celém příběhu zvláštního? A proč byl dokončen až o šestnáct měsíců později?
Odpověď je možná překvapující. Noe byl nejmladším obyvatelem New Orleans, který byl zachráněn. Když ho záchranáři převáželi na lodi do bezpečí, byl ještě embryem – lidským jedincem v počáteční fázi vývoje – zamrazeným spolu s dalšími čtrnácti stovkami dalších embryí v kanistrech s tekutým dusíkem.
Noe měl štěstí a jeho příběh skončil šťastně. O šestnáct měsíců později se jeho rodiče radovali z narození chlapečka vysvobozeného ze záplavy. I proto to jméno. Kdyby se nenašlo těch deset chlápků, kteří ho přepravili do bezpečí, Noe by pravděpodobně zahynul a nikdy neokusil štěstí setkat se svojí milující rodinou.
Ano, tvrdím, Noe by býval zahynul. V době záplav již totiž žil. Byl to ten samý Noe, který byl zamražen v nádobách tekutého dusíku; ten samý Noe, který byl na lodi transportován do bezpečí; ten samý Noe, který byl později přenesen do matčiny dělohy, a ten samý Noe, který se 16. ledna 2007 narodil.
Jen se zeptejme jeho rodičů. Kdo podle nich unikl hurikánu Katrina? Shluk buněk? Potenciální život? Neosoba? Součást matčina těla? Anebo Noe Benton Matkham? Odpoví s naprostou samozřejmostí: „Byl to Noe“. Oni jistě vědí, že lidské embryo je od svého vzniku lidskou bytostí, totožnou s tou, která později opustí matčino lůno a ještě mnohem později začne vést samostatný život. A že i lidské embryo si zaslouží – tak jako každá jiná lidská bytost – být subjektem lidských práv, především práva na život.
