"President-elect" Barack Obama ohlásil tento týden jádro svého ekonomického týmu a také první obrysy svého ekonomického plánu.

Obě oznámení sama o sobě byla očekávaná a nepřinesla žádné překvapení. Jejich kombinace však, podle mne, přinese prezidentovi řadu dilemat.

Napřed tým. Ministrem financí se stane Timothy Geithner, dosavadní šéf nejmocnější pobočky FEDu, té v New Yorku. Geithner je mladý, ale zkušený, Wall Street rozumí a ona rozumí jemu. Geithner ovšem také seděl v nejvyšší radě FEDu v době, kdy Greenspan razil politiku nízkých úrokových sazeb a předsedal FEDu v New Yorku, kde mají sídlo banky, které dnes odepisují stovky miliard dolarů. I on tedy nese část zodpovědnosti za dnešní situaci.

Americký prezident má k ruce dva velké týmy poradců. National Economic Council povede Larry Summers, bývalý ministr financí za prezidenta Clintona, později prezident Harvardu. Summers je považovaný za odborníka na mezinárodní ekonomii, jeho blog na stránkách Financial Times ukazuje, jak uvažuje o současné finanční krizi. Zajímavé je, že Summers podporuje krátkodobou stimulaci americké ekonomiky, ale rozhodně se staví proti rozšiřování dlouhodobých vládních výdajových programů.

Podobně skepticky se k vládní stimulaci ekonomiky staví nominovaná předsedkyně Council of Economic Advisors Christina Romer z Berkley. Loni publikovala článek, ve kterém zkoumala jaký vliv na ekonomiku mají vládní úpravy daní. (Článek by měl být stažitelný tady). Hlavním výsledkem je zjištění, že zvýšení daní opravdu prokazatelně ekonomice škodí a to poměrně razantně. Zvýšení daní o jedno procento HDP sníží podle Romerové HDP v horizontu tří let o tři procenta. Efekt je o něco slabší, pokud se daně zvyšují v reakci na velký rozpočtový schodek (což bude situace v USA někdy koncem příštího roku, až bude prezident Obama připravovat rozpočet na rok 2010). V jiné své práci Romerová ukazuje, že zhruba polovina daňových úprav se samovolně koriguje: tj. snížení daní o 1% HDP v prvním roce povede k sníženému výběru daní jen o půl procenta za tři roky. Totéž platí obráceně: zvýšení daní o 1% se z poloviny "rozpustí" a příjem vlády klesne o půl procenta.

Dalším z hlavních poradců prezidenta Obamy bude Peter Orszag, který sice razantně argumentoval proti převedení části důchodových odvodů na investice do akcií (:-(), ale je také rozhodným zastáncem omezení dlouhodobých rozpočtových závazků americké vlády, tj. především výdajů na zdravotní péči a na důchody.

V této situaci zřejmě přijde prezident Obama s návrhem na masivní rozpočtový stimul, který by příští rok napumpoval do americké ekonomiky 500-700 miliard dolarů a který by, během dvou let, přispěl k vytvoření 2,5 milionu pracovních míst. Jeho poradci mu tento plán zřejmě nerozmluví, na potřebě nějakého rozpočtového povzbuzení americké ekonomiky panuje shoda. Bude však důležité, jak se těch 500 či 700 miliard utratí. Letos na jaře schválil Kongres menší balíček, kdy americké domácnosti dostaly poštou vrácenou část daní, celem šlo o 170 miliard dolarů. Obrázek ukazuje, že vliv takové stimulace na spotřebu byl minimální.

Spotřeba domácností se stabilizovala na nějakých 10 miliardách dolarů ročně (zatím neklesá, což také svědčí o tom, že krize není zatím tak hrozivá). Pokusy zvyšovat uměle spotřebu by také byly dost nebezpečné - podstatná část dnešních problémů pramení právě z hedonismu amerických domácností, které se zadlužovaly s dech beroucí bezstarostností. Dnes dochází k "de-leverage" nejen na Wall Street ale i v prakticky každé americké domácnosti. Návrat do doby, kdy si každý půjčoval na všechno, i když na to neměl, by rozhodně americké ekonomice neprospěl.

Z toho ovšem vyplývá, že jakýkoliv fiskální stimulus, zaměřený na domácnosti, nebude mít velký efekt na spotřebu. Většina domácností takto získané prostředky použije na snížení dluhu nebo na úspory. Dojde tedy spíše k převedení části soukromého dluhu na dluh americké vlády (který samozřejmě nakonec budou muset splácet ti stejní Američané, jen při tom budou moci nadávat na vládu, jak se nezodpovědně zadlužila).

Barack Obama ukazuje, že si umí vybrat dobré spolupracovníky. Jeho ekonomický tým je profesionálně erudovaný, s bohatými zkušenostmi. Zajímavé také je, jak různorodé lidi si Obama vybírá, to není parta kamarádů, kteří spolu chodí deset let na semináře a ujišťují se navzájem, jak jsou dobří.

Zatím však není jasné, jak se tento tým postaví k některým radikálnějším nápadům na prudké zvýšení vládních výdajů a zvýšení daní pro bohaté Američany, které občas zaznívají z levého křídla Demokratické strany. Poslední vyjádření Baracka Obamy, že bude muset projít celý rozpočet a vyškrtat řadu položek, naznačují, že naslouchá spíše svým poradcům. Bylo by to jen dobře!