Únosu úterní debaty o Rádiu Wave v pražské Arše přihlížela spokojená alternativní mládež.

„O co vlastně v té věci kolem Rádia Wave jde?" ptá se mě v pondělí ráno po telefonu mladý ženský hlas redaktorky londýnské BBC. Pokouším se odpovídat věcně: Ukázalo se, že členové rozhlasové Rady, kteří mají v našem zájmu nad rozhlasem bdít, hrají nepochopitelné hry a stanice pro mladé jim v tom slouží jako mičuda, pro větší razanci označená nálepkou „propagátor fašismu". Dodnes nevíme, jestli jsou tak hloupí nebo navedení - jestli je nad jejich síly orientovat se v dnešku, nebo ho bezostyšně ohýbají pro své záměry. A o těch už nevíme vůbec nic, přestože ti naši správci opatrují hlavně svojí agendu, ačkoliv jsou tam oficiálně jako vyslanci nás koncesionářů. To jsem ji ale jen pomyslel, celé jsem to vyjádřil kulantněji, copak jsme nějaká vzdálená výspa civilizace, kde se „konflikt zájmů" nepovažuje za jasný faul?

Vzpomněl si na to večer, kdy se o Rádiu Wave debatovalo v Divadle Archa, kam debatu svolal server Digizone. Nedorazili ani pozvaní členové Rady, ani programový ředitel Medek, který citlivé duše kulturních alternativců rozlítil šíleným výrokem, že tito „nejsou budoucností národa a pokud ano, tak jen výjimečně". Tedy debata bez oponenta nebo protivníka, jak by asi řekli mnozí. Radou šikanovaný ředitel Čro Kasík (alespoň tak se to podle zápisu se zasedání rady zdá, a jak na téže schůzce správně podotkl programový ředitel Medek, detail svědčí o povaze celku) mluvil s pohnutím, ale nedokázal bych z jeho projevu citovat žádnou myšlenku, poněvadž jsem si jí nevšiml. A potom se to stalo. Role jediného „insidera" se hbitě ujal bývalý radní Štěpán Kotrba, který mluví rád a hodně, k čemuž ho moderující Jan Potůček vhodně stimuloval vstřícnými dotazy. Že si ti dva mediální experti odkývali zřejmé nesmysly, patřilo ke stylu večera, který pan Kotrba jako mazák ovládá dobře. Jeden příklad: Podle Kotrby by Český rozhlas neměl o vlastních problémech, tedy dění kolem Rádia Wave nijak referovat, reflexi dění by něj měla obstarat ČTK. Potůček tento zjevný blud, vycházející z populární, i když zvrácené teorie mediální objektivity, vstřícně odkýval jako kdyby se nechumelilo. Přestože oba experti možná tuší, že povinnost přinášet zpravodajství z rozhlasu nesejme ani to, když se věci dějí u něj doma na dvorku, jak ukázal nedávný skandál s obscenitami v rádiu BBC, které jen o pár dnů později věnovalo reflexi průšvihu diskuzní pořad s nezávislými odborníky. Kotrba hlavně ví, jak se říká, co chce okolí slyšet - sálem se při jeho četných vstupech rozléval protivně hřejivý pocit vzájemného pochopení pro alternativní mládež i pobouření nad praktikami zlotřilé rady a rozhlasu, na něž tento dobrý muž, jak neopomněl zdůraznit, několikrát poukazoval, než jej odvolali. „Veškerá sranda" podle Kotrby končí tím, že Rada slídí v osobních spisech zaměstnanců rozhlasu. „Důkazy máme," pronesl tajemně Kotrba. To vše se skvěle zvládnutou, místy humornou a jindy pohnutou dikcí, jakou díky zvukového záznamu z jednání Rady známe rovněž z projevů radních Antonína Zelenky a Dany Jaklové. Jedním slovem, groteska.

Na co té slečně v londýnské BBC stačilo pár minut, neprohlédli mladí alternativci a mediální experti v sále ani po hodině a půl Kotrbova nudného sólování, přičemž jediným kladem večera byly věcné vstupy Filipa Rožánka z internetové redakce Českého rozhlasu. Tomu se říká pech, najít takové zastání. Tedy ještě jednou - Kotrbův únos debaty k Rádiu Wave za asistence Jana Potůčka ukázal přesně to, co ničí tuzemskou veřejnoprávnost. Veřejného prostoru se totiž s úporností sobě vlastní nenápadně zmocňují lidé, jejichž hlavní kompetencí je glumovská touha po jakékoliv moci a funkci. Dříve se tomu prý říkalo chucpe. Zápis z jednání Rady Čro i včerejší večer v Arše to připomenul až nepříjemně konkrétně.

Ale zpátky k té londýnské redaktorce BBC. „Zapomněl jsem vám říct, že mám na tom Rádiu Wave autorský program," povídám jí. „Tak to je mi líto," řekne přesně podle očekávání. „V tom případě by šlo o konflikt zájmů a budu muset najít někoho jiného."