Televize oznámily, že čtveřice západních států,včetně nejlidnatější Kalifornie, patří demokratickému kandidátovi. Bylo něco málo po jedenácté hodině, přestalo pršet a na kruhovém objezdu na Dupont Circle v centru Washingtonu začala troubit auta.

Jako když Česko vyhraje v hokeji.

Tady se ovšem otevřela nová kapitola,  nebo spíše samostná kniha, amerických dějin. Barack Obama se stává prvním černošským prezidentem USA.

„A dědí obrovské problémy....," říká Rober J. Guttman, zakladatel a ředitel Centra politiky a zahraničních vztahů na Univerzitě Johnse Hopkinse ve Washingtonu.

Ale přes pragmatičnost svého komentáře milníku americké historie se usmívá. Ví, že tyhle volby a nadcházející Obamovo prezidentství jsou nejdůležitější pro studenty kolem něho.

Pro tři možná čtyři stovky mladých lidí, kteří volební noc sledovali v jednom z přednáškových sálů univerzity. A jak začaly chodit výsledky, vystřelovaly do vzduchu ve vítězném gestu zaťaté pěsti.

Asi ještě nikdy tahle aula nezažila tolik piva a tolik pizzy. Jako kdyby si za každý Obamův stát  musel každý odstřelit novou plechovku.

„Z Prahy? Tak to ti tohle dávat nebudu...," stahuje Ryan Handy, který zde studuje světové strategické vztahy, ruku s Budweiserem a z krabice pod stolem vytahuje Sierra Nevada Pale Ale.

Tmavé, výrazné chuti a silné. Jako tahle noc.

Wolf Blitzer, který se na obrovské obrazovce vyjímá takřka v životní velikosti, oznamuje, že podle analýzy CNN získal Obama Minnesotu a Michigan.
"Je to tady!," kříčí do všeobecného rachotu  Kwane Boadi.

„Černější než Obama," směje se popisu sebe sama. Do Ameriky přišel s rodiči ve čtyřech letech z Ghany, vyrostl ve Virginii.

Když slyšel Obamu letos v lednu mluvit po prvních primárkách v Iowě, pochopil, že tady se děje něco jiného než obyčejné kampaň a že chce být u toho. Studium energetické bezpečnosti utlumil na minimum, tak tak akorát, aby tenhle ročník nějak přežil.

A jezdil ze státu do státu, kde bylo potřeba. Jako deseti tisíce dalších dobrovolníků, kteří z téhle kampaně učinili hnutí.

CNN znovu břikne novým oznámením. „Pennsylvánie!"

Stát, kde se John McCain v závěrečných dnech kampaně tolik snažil prorazit kruhovou demokratickou hradbu východního pobřeží.

„Bez Pennsylvánie, bez šance,"  hlaholí kdosi do oslavného randálu.

Jen Phil Kreck a Viktor Malca rozpočitě stojí s mexickou Coronou v rukách a pozorují kolegy studenty. Zadůmčivost dvojice vysvětlují samolepky na jejich košilích. McCain-Palinová.

„Ještě není hotovo, ještě chodí výsledky. Počkejme na Severní Karolinu, na Virginii...." drží se Phil teoretické šance. Ale je dost chytrý na to, aby mu bylo jasno, že tyhle volby jsou rozhodnuty.

A dokáže prý s tím „docela dobře žít". „Vlastně jsem dost zvědavý. Přál bych si, aby to šlo, ale vím, co nás čeká," říká a nevyřčeným koncem jeho úvahy je otázka, zda to Obama zvládne.

Modrá  barva Obamova vítězství nakonec překryje i Virginii. Kwane Boadi si tleskne do dlaní. Radostně, ale také to trochu vypadá, jako by se chtěl pustit do práce.

Takhle těsně těsně před půlnocí? Proč ne, na Dupont Circle ještě troubí auta.

"Díváš se? Vidíš to?," stojí ve dveřích restaurace muž s telefonem u ucha a zaběhne dovnitř, aby mu neutekla Obamova řeč.

„Naše cesta bude dlouhá, náš výstup strmý," říká ve vítězném projevu nový prezident USA Barack Obama.