V dnešních amerických prezidentských volbách, tvrdí skeptici, se občané USA rozhodují mezi Coca-Colou a Pepsi-Colou. Ať volí Demokraty nebo Republikány, volí jen další erozi občanských svobod, sebestřednou a výbojnou zahraniční politiku a s ní související nárůst moci státu. Konzervativní proud republikánských voličů si již pomalu ale jistě přiznává, že ani vítězství Republikánské strany neskýtá záruku pro návrat k původnímu ústavnímu pořádku, včetně ochrany práv nenarozených. Jsou to právě poslední republikánské administrativy, jež jsou zodpovědné za stále výraznější posilování zaopatřovatelského a s ním souběžný vznik zárodečného policejního státu, ideologicky formovaného politickým mesianismem nekonzervativních a levicově liberálních sil. Právo na potrat prosadili soudci Nejvyššího soudu, jmenovaní republikánskými prezidenty, homosexuální lobby či feminismus se dokázaly prosadit bez ohledu na to, zda byl v Bílém domě někdo z klanu Bushů či erotoman Bill Clinton.

V případě zvolení Johna McCaina zůstanou USA tomuto kurzu věrny. Je možné, že z ryze účelových důvodů, vedených snahou udržet si přízeň konzervativních voličů, učiní McCain některá opatření, omezující jinak téměř neotřesitelnou nadvládu levice. Půjde však spíše jen o symbolická gesta, nikoli o účinné politické kroky. Jak známo, McCain je zastáncem liberální imigrační politiky, imperiální zahraniční politiky a je jen velmi vlažným vyznavačem „kultury života“, mám-li se zmínit alespoň o těch otázkách, jež leží na srdci americké konzervativní pravici. Bude-li McCain zvolen americkým prezidentem, zůstane umírněnější forma liberalismu ideologickým hegemonem amerického veřejného života i po další čtyři roky.

Na rozdíl od výše uvedených skeptiků se však nedomnívám, že zvolení Baracka Obamy prezidentem USA nepředstavuje pro USA i celý svět větší zlo, než je vítězství Johna McCaina. Barack Obama působí dojmem inteligentního, umírněného liberála, sledujícího zájmy americké střední třídy, usilujícího o zlepšení obrazu USA ve světě. Tento sdělovacími prostředky šířený šedý zákal znesnadňuje pravdivý a realistický pohled na muže jménem Barack Hussein Obama. Tento senátor, který je svým původem jen zpola černý a svou výchovou bílý (jeho včera zesnulá bílá babička k černochům příliš vřelý vztah neměla), byl a zůstává „černý“ svojí politikou. Když se dnes hovoří o rasismu, automaticky se tím myslí přezíravý až nepřátelský postoj bělochů k jiným rasám. Kdo se však jen trochu orientuje v americkém veřejném životě, pak nemůže popřít, že v USA existuje početný proud radikálních černošských organizací a hnutí, jejichž program má zřejmý rasový podtext. Mnoho černochů má otevřeně nepřátelský vztah nejen k bělochům, ale i k Asiatům. Když negativní nálada mezi radikálními černochy přeroste v touhu po rabování a paličství, častým terčem jejich rasově motivovaných útoků jsou obydlí, restaurace a obchody asijských přistěhovalců, známých svojí pílí a podnikatelskými úspěchy.

Kdo četl Obamovy 460 stránek čítající paměti (vzhledem k jeho mladému věku je volba tohoto literárního žánru sama o sobě pozoruhodná) „A Story of Race and Inheritance“, nemohl přehlédnout opakované ujišťování černošských čtenářů, že ve své politické kariéře sleduje jediný zájem, a tím je zájem černošské komunity. Otevřeně zde hovoří o svých zásluhách při posilování černošské identity ve veřejném životě, o čemž svědčí i jeho aktivní spolupráce při shánění peněz pro radikální černošské organizace a „církve“. Jeho spojenectví s proslulým kazatelem černošské teologie osvobození Rev. Jeremiah Wrightem, od kterého se musel v průběhu své volební kampaně pragmaticky distancovat, se neomezuje na pouhý přátelský vztah mezi kazatelem a „farníkem“. Jsou dlouhodobými spolupracovníky na díle postupného spojování radikálních černošských „církví“ do jediného politického proudu, jehož cílem je plná emancipace černošského etnika z područí bílé většiny.

Obamovo levičáctví nelze proto správně pochopit a analyzovat, pokud odhlížíme od jeho rasového aspektu. Oponent by mohl namítnout, že radikální politické postoje zaujímal Obama v době svého mládí a prvních politických zkušeností, zatímco po dobu jeho působení v Senátu a během prezidentské kampaně hovořil i jednal rozvážněji a zodpovědněji. Ano, Obama je chytrý, pragmatický politik, jenž dokáže odhadnout limity možného. Svůj cíl však sledovat nepřestane a bude za ním, krůček po krůčku, podle daných možností, neúnavně kráčet. Za zbožného přihlížení západoevropských politických, mediálních i kulturních elit, kteří se za barvu své kůže podvědomě stydí. Sdílejí s ním odmítavý postoj k jakékoli formě etnické či kulturní jednoty v Evropě a USA, jež není v souladu s programem umělého vytvářením multietnických a multikulturních společností. Jak píše londýnský časopis Economist:  „Obamovo vítězství bude hojivou mastí na stále mokvající ránu, pozůstávající z nedávných amerických dějin“. Dominique Moisi z Francouzského institutu pro mezinárodní otázky se domnívá, že Obamovo vítězství umožní, aby na sebe Západ pohlédl v novém světle: „Pro mnoho Evropanů je nově a jinak koncipovaná Amerika poslední nadějí Evropy“. Obama se tak ocitá v roli jakéhosi světského mesiáše (o mesiáši v souvislosti s Obamou hovoří i islamistický černošský vůdce Loius Farakhan, viz ukázka z You Tube), jenž má vykoupit dědice západní křesťanské civilizace z vin svých předků tím, že ji definitivně sprovodí ze světa.

 

 A pro zastánce práv nenarozených má Barack Obama také výrazné poselství. 7. října 2007 na akci, pořádané propotratově a původně eugenicky zaměřenou organizací Planned Parenthood, jejíž zakladatelka, radikální socialistka Margaret Sanger, paradoxně neskrývala, že legalizace potratů má přispět k vyřešení "černošské otázky" v USA, slíbil, že jedno z prvních opatření, ke kterému jako prezident USA přistoupí, bude prosazení "Freedom of Choice Act". Tato "zákonná" norma definuje potrat jako "základní právo" ženy, umožňuje podporu provádění potratů z veřejných rozpočtů a znemožňuje federální vládě i jednotlivým členským státům unie prosazení sebemenších restrikcí volného přístupu k této soudobé formě genocidy. Ty nemocnice, kde se potraty neprovádějí, budou k jejich provádění donuceny nebo přijdou o licenci.

Změna, kterou Barack Obama na potkání slibuje, v případě jeho zvolení prezidentem USA opravdu nastane. A nebude to změna k lepšímu.