Zdravím z New Yorku. Přijel jsem, abych se podíval, jak si Amerika zvolí prvního černého prezidenta. A taky, abych mu na dálku symbolicky popřál za pražskou kavárnu, protože my, její odchovanci, rád podléháme iluzím, že každá změna, a zvlášť takováhle, musí být k lepšímu.

Hned první minuty v New Yorku mě ale přesvědčily, abych ze svých ideálů ubral a pro podporu jednoho z kandidátů vytýčil mnohem pragmatičtější kritérium: na obě volební období jí získá ten z pánů, jehož vláda dokáže udělat pořádek na letišti JFK.

Přiznávám, že mám k tomu místu velmi osobní vztah: před jedenácti lety jsem tudy poprvé vstoupil do Ameriky a zatím naposledy jsem tu byl těsně po 11. září 2001. Byla to smutná doba, ale jedno se jí upřít nedá: všechno odsejpalo. Terminálem na JFK jsme tehdy s fotografem Michalem Růžičkou z MF DNES, která nás oba zaměstnávala, proběhli asi za patnáct minut. A že se tenkrát kontrolovalo všechno a dvakrát.

V neděli 2.11. 2008, dva dny před očekávanou „velkou změnou" v amerických dějinách, mi to z letadla před budovu trvalo dvě hodiny. Na JFK nebyl přitom v půl čtvrté odpoledne nijak extrémní nával, kromě našeho přistála v tu dobu u terminálu 4 jen asi dvě další letadla.

Nechci po nikom, aby se v neděli odpoledne strhal, ale taky nechápu, proč z těch asi třiceti přepážek fungovalo šest. A už ve frontě k nim pochopíte, jak to všechno půjde. „Vítejte v USA. A připravte si nejprve pravý ukazováček, a pak pravý palec..." informuje vás informační deska. (Fakt a doslova.)

Proč po mě vlastně už zase chtějí otisky prstů jako před měsícem v Praze na ambasádě, proč si mě zase fotili a proč tam někdo aspoň nevyvětrá?

Nedávno mi jeden z Paroubkových poradců poskytl nevyžádanou zpětnou vazbu, když se v smsce začal rozčilovat nad titulkem „Víza do USA končí". V Lidovém době totiž vymysleli tvrzení, že vlastně nic nekončí a že to od 17.11. bude skoro stejné jako teď. Vzhledem k tomu, kolik toho zvládly s americkými vízy kabinety ČSSD, se mi ani nechtělo odpovídat. (Snad jen, že díky vztahům s generálem Bužinským doufám za vlády ČSSD v brzké zrušení víz do Ruska).

Je to blábol, ale vychází z racionálního kalkulu: proč má Amerika takovou schopnost popouzet proti sobě i lidi, kteří ji vždycky obdivovali? (Čímž nemyslím české socialisty, ale lidi, k nimž mají jejich volání mířit.) Zavřené přepážky na letišti jsou možná pro jednou banalita, ale pak už se to skládá. Všechna data, co o vás kde jsou, pěkně šupem sítěmi do Washingtonu, ale vy hezky v klidu do fronty. Jednou na vás dojde řada a třeba dokážete, že sem opravdu jedete utrácet svoje peníze, a ne vyhodit do vzduchu Chrysler Building. Potkat v neděli na JFK Jana Tamáše, možná už jsem v Ne základnám.

„We Are The Face of Our Nation" stojí na propagačních plakátech americké pohraniční služby. Klid, tak strašné to snad přece jen ještě není.

P.S: A teď k těm volbám. Vyhraje Obama. Psali to v New York Times, a ti vždy přesně vědí, kdo bude příští prezident. Pokud tedy nakonec vyhraje demokrat.