Nevím, co kouří Vladimír Špidla, ale účinky to má strašné. A ještě strašnější je, že normálním kuřákům chce zakázat, aby si v restauracích a barech na území Evropské unie vykouřili byť i jedinou cigaretu. Jako by nestačilo, že tento koryfej eurosocialistického mesianismu žádá aplikovat současné antidiskriminační zákony také pro soukromý sektor (rodinný život nevyjímaje), posledním svobodným hospodám nyní z lůna svého bruselského úřadu pohrozil, že je přetvoří ve zdravotně nezávadné eurohostince (čtěte více ZDE).
Nechci se dlouze přít o to, zda je umírněné kouření zdraví škodlivé, či nikoliv. Samotný nikotin určitě škodlivý není. Působí jako překážka degenerativních procesů v lidském těle a zabraňuje vzniku takových chorob, jako jsou Alzheimer či Parkinson. Je také známo, že zvyšuje vnímavost a má zklidňující účinek. Nejpozitivnějším aspektem kouření však nejsou jeho zdravotní klady, ale to, že pomáhá k vytváření lidské pospolitosti. Společné kouření je výrazem vzájemnosti a blízkosti. Jistě i bojovníci proti tabáku již cosi zaslechli o dýmce míru.
Nepopírám, že jsou mezi kuřáky tací, kteří význam tabáku pro lidský život přeceňují, že jim v jeho užívání chybí míra. Nemírné kouření nehájím. To, co hájím, je zdravý rozum a smysl pro míru věcí. Žijeme v době, kdy si i malé děti mohou na novinových stáncích listovat v pornografických časopisech, kdy se uvažuje o plné legalizaci prostituce, kdy je sodomie povýšena do úrovně normality. To Vladimíra „Iljiče“ Špidlu evidentně netrápí. Jeho mravnostní europolicie bude raději dohlížet na to, zda mají firmy či pedagogické sbory dostatečný počet lesbických černošek, praktikujících animismus, a provádět šťáry v šantánech, zda při chlípných představeních nemá někdo z přítomných nemravů v ústech retku.
Svět podle Špidly a jeho soudruhů působí pochmurně a odcizeně. Nechci se dožít toho, kdy mi budou státní úředníci či jiné nástroje státní moci přikazovat, jak kalorickou mám mít stravu, že se mám rovným dílem podílet na „mateřské dovolené“, že mám uznat právo žen na profesionální box a že mám svoje děti vychovávat v duchu genderové nepředpojatosti.
P. S. Pro milovníky tabákového kouře uveřejňuji Proklamaci Asociace kuřáků ČR (www.kuraci.cz). Mám sice k některým formulacím drobné výhrady, ale ty jsou v tuto chvíli nepodstatné. Rozhodně je postoj Asociace kuřáků k lidskému životu a Božím darům, obsaženým v Jeho stvoření, po všech stránkách zdravější, než je odlidštěná vize pokrokového eurokomisaře.
| Proklamace |
| článek 1 Kouření tabáku je jako většina lidských činností: může být zdrojem radosti i neštěstí, to, co někdo může chápat jako neřest, může být jiným vnímáno jako zdroj slasti. Ať tak či tak, vycházíme z toho, že kouření je jedna z věcí, které jsou výsostným projevem svobody.
článek 2 Nedivíme se, že někteří lidé věří tvrzení, že kouření škodí zdraví, neboť v tomto smyslu je to především život sám, který škodí zdraví.
článek 3 Nikoho ke kouření nenabádáme a zároveň vyžadujeme od druhých, aby nám do našeho kouření nekecali. K tomu prosazujeme základní zásadu: kdekoli se sejdou dva nebo tři kuřáci tak, aby u toho nebyl nekuřák, do jejich kouření nikomu nic není, zvlášť když jejich kouření stopy nezanechá.
článek 4 Kouření je společenská záležitost. Kdykoli se někdo druhý zabývá tím, co je a co není dobré pro druhé, je třeba být velmi ostražitý, násilí ve jménu nějaké zdánlivě vzletné pravdy je fašismus.
článek 5 Kouření je součástí naší kultury. Doutník jako projev noblesy, dýmka jako kultivovaný nástroj kouření a koneckonců i cigareta (pokud neobsahuje jen chemické náhražky, ale skutečný tabák) je součástí naší tradice. Tabák v Evropě po vítězné bitvě na Bílé hoře rozšířili bratři jezuité. Jsme ostražití vůči těm, kdo vystupují proti tradicím naší evropské kultury.
článek 6 Napříč kulturami je navíc uznáván samotný fakt kouření jako příležitosti k setkání, smíru, zastavení. Kuřáci jsou vlídnými lidmi, nabízejí svoje kouření druhým, nabízejí druhému oheň, kouř z jejich tabáku stoupá k nebesům jako libá vůně ke slávě Boží.
článek 7 Snad pro tuto výjimečnost jsme ostrakizováni, marginalizováni, setkáváme se se snahami omezovat naši svobodu. S touto situací se nechceme smířit, a proto hodláme upozorňovat na náš velkorysý, vlídný a rozverný vztah ke světu a k druhým.
článek 8 Nehodláme být v defenzivě, nenecháme si vnutit názor, že naše kouření je jen projevem závislosti a neschopnosti přestat. Existuje nemalé množství lidí, kteří kouřit chtějí, a ví proč. Především pro ty je naše sdružení otevřeno a těm nabízí spolupráci.
článek 9
Bráníme se vizi budoucnosti, v jejímž centru je idiot, bráněný státem a společností před sebou samým, před jakýmkoli projevem, jenž by se dal vykládat jako sebedestruktivní. Svoboda, mimo jiné, spočívá v tom, že si pro sebe mohu zvolit cestu, která není v souladu s přesvědčením většiny.
článek 10
Nabádáme sebe i ostatní kuřáky k ohleduplnosti: nechť je dýmka a dobrá cigareta projevem úcty a dobrých mravů jeho uživatele. Pravý kuřák se vždy předem ptá, ocitne-li se ve společnosti nekuřáků. Něco jiného ovšem je, když ho druzí vykazují z posledních míst, která pro něj zbyla: tradičních kuřáren v pohostinstvích, vyhrazených kupé ve vlacích, kuřáren na pracovištích atd. Jsme svobodní lidé a svobodně také chceme žít a umřít. |
