České volby do krajských zastupitelstev dopadly katastrofálně pro hlavní vládní stranu ODS. Ztrátu všech krajů (kromě Prahy, kde se ovšem nehlasovalo, takže kdoví, jak by to dopadlo...) nečekal na české politické scéně zřejmě nikdo. Proč volby dopadly pro ODS tak katastrofálně není jisté, ale důležitou roli určitě hrály nepopulární reformy zdravotního systému v ČR.
Z pohledu ekonoma, ale i při použití zdravého rozumu, nelze reformám ministra Julínka mnoho vyčítat: poplatek za návštěvu lékaře je nízký a jasně vede k omezení zbytečných návštěv lékařů, které často vedou ke zbytečným výdajům na léky či na další zbytečná vyšetření. Systém se tak pročistí a ušetřené prostředky lze použít na potřebnější výdaje.
Z hlediska politiky je ale všechno jinak: voliči jsou naštvaní a volí opozici. Rozhodnutí premiéra Topolánka o tom, zda reformy zastaví nebo naopak urychlí bude zřejmě nejdůležitější v jeho premiérské kariéře. Zastavením by se zařadil mezi opatrné politiky ODS, kteří od poloviny 90. let o reformách hlavně mluvili, ale žádné nikdy pořádně neprováděli. Naopak urychlení reforem by bylo odvážné a možná by mohlo vládu ODS oživit a dát ji nějaký raison de etre pro zbývající dva roky vládnutí.
Pro politiky v Česku může být zajímavé podívat se, jak s tématem zdravotnictví zachází favorit amerických prezidentských voleb, Barack Obama. Ten navrhuje rozšíření zdravotního pojištění i na velkou část dnešních 46 milionů nepojištěných Američanů (jejichž zdravotní péči, pokud ji dostanou, platí americké vláda). Chce toho dosáhnout hlavně daňovými úlevami pro domácnosti a malé firmy, které pojisté své zaměstnance. Kromě toho plánuje Obama pokutovat "velké" firmy, které neposkytují svým zaměstnancům zdravotní pojištění.
Problém je, že Obama nikdy neřekl, kde je dělící čára mezi velkou a malou firmou a jak velká by byla pokuta pro velké firmy (viz Obamův plán). Velké firmy dnes v průměru platí na pojištění zhruba 15% svých mzdových nákladů. General Motors například odhaduje, že 1,500 dolarů z každého prodaného auta jde výhradně na zdravotní plán pro zaměstnance (dnešní i minulé) firmy, což ji činí nekonkurenceschopnou.
Americký systém zdravotní péče je zásadně oldišný od českého a odlišné jsou i přístupy politiků k jeho reformám. Co však se ukazuje jako společný rys je nevděčnost konkrétních reforem. Jak česká sociální demokracie tak američtí demokraté zatím u voličů bodují především svou opatrností a nekonkrétností. Slibují, že všechno bude lepší, ale neříkají, kdo to zaplatí. Pro ekonoma teoretika to je varovné znamení.
