Ve včerejších Financial Times argumentují Daniel Gross a Stefano Macossi, že současná finanční krize zvýrazňuje nedostatky evropského finančního systému, především absenci centrální regulační autority: Fortis and the need for urgent European reforms.
Jejich argument je jednoduchý - banky v Evropě podnikají v mnoha zemích, mají centralizovaný "asset and liability management", takže nezávislost dceřinných společností či poboček v jiných zemích je iluzorní (což samozřejmě platí i pro české banky, vlastněné zahraničními subjekty, i když to řada českých ekonomů odmítá). Krach velké evropské banky by tak poškodil celou řadu zemí a je otázka, zda by regulátoři například v Rumunsku, Itálii, Rakousku, Německu, Česku, Slovensku a Polsku byli schopni reagovat tak rychle a tak koordinovaně jako se to povedlo v případě banky Fortis regulátorům ze tří zemí BeNeLuxu.
Gross a Macossi navrhují vytvoření statusu "evropské banky", která by byla regulována na konsolidovaném základě celoevropským regulátorem, nejlépe ECB. Jakoby to nebylo dost kontroverzní, Gross a Macossi navrhují přerod EIB (European Investment Bank) na "záložní fond" připravený na podporu finančního sektoru v případě potřeby.
Oba dva návrhy mají vnitřní konzistenci a zřejmě by byly i ekonomicky efektivní. Evropa měla doposud štěstí, že do potíží se dostávaly banky koncentrované v jedné zemi, nebo v několika "spřátelených" zemích. Potíže skutečně velké a mezinárodní banky (uf, hlavně nejmenovat!) by znamenal velkou výzvu pro národní regulátory, kteří se zatím soustřeďují spíše na uklidňování, že u nich se určitě nic stát nemůže.
Na druhou stranu, tak rychlá a silná centralizace finanční regulace na evropské úrovni určitě vyvolá politický odpor. Někteří politici mohou mít legitimní obavy z efektivnosti centralizovaného modelu, jiní zase nebudou chtít přijít o svou moc ovlivňovat domácí regulátory (opět nejmenovat :-).
Takže návrh Grosse a Macossiho asi zůstane návrhem do té doby, než Evropané pocítí následky případného velkého bankrotu na vlastní kůži.
