Na blogu iHned vyšel dnes komentář Michala Semína, který kritizoval amerického ministra financí Paulsona. Komentář byl z kategorie "vtipných", ale použil klišé, která se stále více používají ve vážných debatách. Proto si zaslouží komentář. Doufám, že se později dostanu k důkladnější reakci....

V poslední době roste vlna odporu k "zdivočelému" či "neregulovanému" kapitalismu ze strany inteketuálů. V první řadě jde samozřejmě o intelektuály "levicové", kteří se nikdy netajili pochybnostmi o výhodách  trhu. Pomineme-li primitivní kritiku z komunistického tábora, či popichování od sociálně-demokratických komentátorů nejvážnější kritika přichází zřejmě od Jiřího Pehe.

Jeho názory jsou dobře shrnuty zde: (na blogu Aktuálně). Už úvodní odstavec naznačuje, že to nebude selanka:
"Krize na amerických finančních trzích, šířící se do zbytku světa, je důsledkem jistého typu globálního kapitalismu. Ten byl v posledních letech založen na víře v nadřazenost neviditelné ruky trhu nad přiměřenou státní regulací a užitečností sociálního státu. Jednou odnoží této víry bylo i přesvědčení, že trh všechno zařídí lépe. A to i v sociálně citlivých oblastech, jako jsou zdravotnictví a penzijní systémy, kde ještě před dvaceti lety hrál hlavní roli--i v mnoha tržních ekonomikách--stát."

Podle mého názoru ale Jiří Pehe přehání. V posledních letech se zmenšoval sociální stát? Kde? V čem? V jaké ekonomice dnes stát nehraje hlavní roli ve zdravotnictví? Kde se omezovala regulace?

Zajímavé je, že podobně jako Pehe argumentuje konzervativní Michal Semín na blogu iHned:

"Zemětřesení na finančních trzích není důsledkem neosobních ekonomických procesů, ale celé řady morálních selhání jednotlivých osob i hospodářských subjektů. ..... Prudké vzestupy a pády cen akcií již dávno neodrážejí skutečnou hodnotu podniků a firem, čímž je hospodářský systém státu a celého světa deformován. Dnes stačí jediná poplašná - mnohdy, ze spekulativních důvodů, i záměrná či klamavá - zpráva, jež dokáže, vzhledem k informační propojenosti světa, zlikvidovat během krátké doby investice velkého počtu osob a to i u těch firem, které nemají špatné hospodářské výsledky. Zisk je jistě oprávněným motivem hospodářské činnosti, ale je-li absolutizován, dostaví se, tak jako dnes, důrazné připomenutí, že bezmezná touha po penězích a majetku je morální pastí."

Koncem září Semín přitvrdil a napsal: Naplní-li se černé předpovědi Paulsonových kritiků z řad ekonomů, politiků i řadových občanů, vysaje jeho „záchranný" plán poslední zbytky krve, která v americkém hospodářském světě zbývá. Jeden z neúspěšných kandidátů na republikánskou nominaci na úřad prezidenta Ron Paul prorokuje, že v takovém případě by následovalo vyhlášení stanného práva a definitivní zánik ústavního pořádku v USA...

Kdyby to neznělo tak strašně vážně, byla by to docela legrace. Jaká krev? Jak ji Paulson vysává? Opět mi chybí příklad, jaké poplašná a nepravdivá zpráva zlikvidovala čí investice, zvláště pokud se týkala dobře hospodařící firmy. Není to spíše tak, že konzervativní intelektuál Semín, který po večerech zřejmě nestuduje finanční ekonomii, má plné zuby bohatých bankéřů a chce jejich krev (myšleno obrazně, ovšem)? V pochybách nad morálními standardy bankéřů se s Michalem Semínem určitě shodnu, myslím že však zachází příliš daleko, možná ovlivněn všemi těmi miliardami, které lítají v povětří.

Myslím, že je možné oba dva, Jiřího Pehe i Michala Semína uklidnit. Morálka dnes není horší než byla před 50 lety - tehdy se masově znárodňovalo, milióny lidí byly "přesídlováni" či "odsunováni" o a za odlišný názor lidé přicházeli o svobodu (na východě), nebo alespoň o práci (na západě). Ekonomicky jsou vlády v roce 2008 stejně velké, ne-li větší než byly před dvaceti lety, rozdělují ještě více peněz než tehdy a regulují skoro všechno.

Jediné, co politici opravdu nestihli, je regulace finačních trhů. Je to tím, že v devadesátých letech minulého století došlo k nebývalému rozmachu finančního sektoru, tj. bank, různých investičních společností, hedge fondů, private equity fondů, hypotéčních bank, poskytovatelů kreditních bank, brokerů, dealerů, ...

Výzvou pro politiky, ekonomy a bankéře,ale i pro intelktuály a blogery (:-)) je tedy lépe pochopit pravidla finančních trhů, abychom byli schopni zvládnout současnou krizi a abychom byli lépe připraveni na krize budoucí. Chybou by však bylo zavrhnout veškeré přínosy, které nám lepší a většinou i efektivnější finanční služby přinášejí. Pro intelekuály je to jistě velké pokušení, ale neměli by s vaničkou vylévat i dítě.