V New Yorku se změnily dvě věci. Po finanční krizi prý už Wall Street nebude Wall Streetem.

A Yankees se po osmdesáti pěti letech v neděli rozloučili se svým starým stadionem v Bronxu.

A co?

Yankees se přestěhují o pár bloků vedle do nového a Země se točí dál. To by ale nesměl být baseball.

Sport, ve kterém se jak ve zpětném zrcátku odráží historie Spojených států. Zábava, kterou si Američané pamatují jako nejhezčí chvíle svého dětství a mládí.

Někde můžete vidět, jak se studenti prohánějí za šišatým míčem, jinde se na plácku dribluje pod košem, a tamhle se kolenaté holky, jak nějaké nešikovné malé žirafy, učí kopanou.

Ale ten skutečně ryzí americký výjev je jiný: táta a syn, dvě rukavice, a mezi nimi létá baseballový míček. Sotva na jaře sleze sníh, už tam jsou, a dokud to sychravé podzimní dny dovolí, stále je někde zahlédnete.

"Vidím v baseballu velké věci. Je to naše hra, americká hra," popsal Walt Whitman sport, který prý vznikl kdesi v Británii, ale patří Americe.

A ona jemu - jak pochopíte, když se na mostě přes řeku Delaware u Camdenu v New Jersey, kde Whitman kdysi žil, přibližujete k rozzářenému baseballovému stadionu, a řidiči ve večerním šeru bezděčně přibrzdí.

Na okamžik nikdo nespěchá, šňůra aut bezmála stojí a podle písně "Take me out to the ball game" všichni poznají, že právě běží sedmý inning. Automaticky dostanete chuť na buráky a hot dog.

"Zakousnout se do hot dogu může mít pro baseballového fanouška stejný efekt jako chuť třeného dortu Madeleine pro vypravěče Proustova Hledání ztraceného času. Uvolní záplavu vzpomínek na svět z chvíle, kdy jste to poprvé zakusili. Baseball funguje jako stroj času, přenáší diváka zpět do minulosti.

To je podstata jeho postavení v americké kultuře," píše Michael Mandelbaum (který je jinak mnohem známější jako zahraničněpolitický analytik) ve své knize Význam sportů, kterou lze doporučit jako vynikající příručku k pochopení Ameriky.

Wall Street a Bronx mají jedno společné: tamní převratné události jsou pro jejich zainteresované účastníky životně důležité.

Jenže zatímco dole na Wall Streetu jde o noční můru, nahoře v Bronxu budou vlastně jenom vzpomínat, jak viděli Yankees naposledy hrát ve starých zdech.

I bez výhry nad Baltimorem (7:3) by to navždy byly skvělé chvíle.

(Text vychází rovněž v Hospodářských novinách)