Možná vám to připadá absurdní. Naše republika a střelba ve škole? To určitě není možné. Vždyť jinde se střílí hlavně díky liberálním zákonům, které povolují držení střelné zbraně téměř komukoliv, a to není problém naší republiky. Možná. Ale zkušenosti učitelů zejména z velkých městských škol by mnohé z nás udivily. Politik při výhružkách dostane ochranku. Učitel? Ten ať si poradí sám. A to, že všechno není v našich školách v pořádku, potvrzuje průzkum, který došel k překvapivým zjištěním. Se šikanou má dnes zkušenost téměř každé druhé dítě. Nelze tedy zavírat oči. Musíme chránit ty, kteří se naučili respektovat normy. Co tedy s tím? Zaměřme se na prevenci. Jsou samozřejmě děti, které natolik ohrožují druhé, že nezbývá nic jiného, než je umístnit do výchovného ústavu, ale naprosté většině patologických jevů lze předcházet. Problém ovšem spočívá v tom, že prevence stejně jako vzdělávání a výchova přináší efekt v dlouhodobé perspektivě. My jsme se ovšem naučili „sklízet“ okamžité a měřitelné výsledky. Proto také ve škole raději vzděláváme než vychováváme.
Média zdrojem násilí
V tomto článku chci ale poukázat na něco jiného. Jedním z významných zdrojů násilí jsou v dnešní době média. V současnosti už mezi odborníky nikdo nepochybuje o tom, že shlédnuté násilí třeba v televizi, pozitivně koreluje s uskutečněným násilím v běžném životě. Ale i přes intervence vědců se nic neděje. Naše elektronická média jsou i v časech vyhrazených pro malé diváky plná násilí. A jako vrchol ledovce mi přišly včerejší zpravodajské relace. Při zprávě o střelbě ve finské škole, běžely na obrazovce záběry, na kterých mladý muž střílí z pistole. Byly to snad autentické záběry z velmi navštěvovaného You Tube, které tam vrah několik dní předem umístnil. Neřežeme si tím větev sami pod sebou? Nedáváme tím přímo prostor a návod tomu, kdo díky psychické poruše nebo nudě, chce ohromit svět? Dokud média nepřijmou také svoji výchovnou roli, budeme stále častěji slýchat o podobných brutalitách, jako bylo úterní vraždění ve finském Kauhajoki. A liberální zákony na tom nic nezmění. Můžeme žádat média o větší míru zodpovědnosti ve společnosti, která svoje hlavní hodnoty vidí v ekonomickém bohatství, úspěchu za každou cenu a mediální popularitě?
