Plán amerického ministerstva financí a FEDu na vyvedení až 700 miliard dolarů špatných úvěrů z bilance bank dostává vážné rány. (Plán mezitím dostal název Hanky Panky, zjevně inspirován křestním jménem Hanka Paulsona, viz zde na stránkách Paula Krugmana.) Kongresmani nebyli plánem nadšeni, neboť vylučuje jakýkoliv zpětný přezkum odkupu a vynechává je zcela za hry. Plán kritizovali i McCain a Obama, i když spíše rituálně.
Horší je vnitřní nekonzistence plánu. Na jedné straně Paulson a Bernanke tvrdí, že jejich plán zachrání banky, na druhé říkají, že američtí daňoví poplatníci na něm neprodělají. Takže perpetuum mobile?
Zajímavé bylo slyšení šéfa FEDu Bernankeho v Kongresu. Když vysvětloval, jak by plán fungoval, použil tahle slova:
I believe that under the Treasury program, auctions and other mechanisms could be devised that will give the market good information on what the hold-to-maturity price is for a large class of mortgage-related assets. If the Treasury bids for and then buys assets at a price close to the hold-to-maturity price, there will be substantial benefits.
First, banks will have a basis for valuing those assets and will not have to use fire sale prices. Their capital will not be unreasonably marked down …
Takže ministerstvo financí (Treasury) by mělo cenné papíry nakupovat za cenu, která má odrážet dlouhodobou hodnotu aktiv (hold-to-maturity), ale zároveň za cenu, která uchrání banky před "fire sale prices".
Bernanke a Paulson nemají moc na výběr, pokud by vykupovali aktiva za ceny blízké dnešním tržním, moc by bankám nepomohli. Pokud ji chtějí dát více, musí nutně spekulovat na vzestup cen aktiv, který dnes na trhu není vidět.
Oba dva úctyhodní mužové dělají co mohou a na jejich místě by asi většina ekonomů postupovala stejně. (Jediný spor je, co za pomoc od bank žádat. Paulsonův plán v této otázce mlčí, demokraté chtějí výměnou za pomoc získat podíly na akciích firem.) Protože však musí o svém plánu přesvědčit politiky, nutí se do slibování nemožného.
