Komentáře všech (například Jan Macháček tady) se shodují: události minulého týdne, dovršené v pondělí 22. 9. rozhodnutím posledních dvou zbývajících investičních bank - Goldman Sachs a Morgan Stanley - požádat o plnou bankovní licenci, ukončily zhruba tři čtvrtě století trvající historii "Wall Street". Od roku 2008 neexistuje "investiční banka" jako typ velké finanční instituce, která si na živobytí vydělává  výhradně na finančním trhu.

Po řadu komentátorů je to poslední důkaz špatného modelu americké ekonomiky - viz například Paul Krugman. Do značné míry mohou mít pravdu, nicméně neměli bychom vylévat dítě z vaničky. Americká ekonomika není jen Wall Street, i když finanční instituce vytvořily v roce 2006 téměř 40% veškerých korporátních zisků v USA. Přece jenom stále platí, že 98% Američanů nepracuje pro finanční společnosti a i většina amerických firem nezávisí na Wall Street ve svém každodenním podnikání.

Zajímavé je, že ani uprostřed masakru na Wall Street se nezastavil běžný finanční běh americké ekonomiky. Podle nových čísel měly nefinanční americké společnosti v srpnu půjčky ve výši 1,5 bilionu dolarů (12% HDP), což bylo o 25% více než před rokem! Půjčky na nemovitosti dosáhly v srpnu 3,6 bilionu dolarů, kdežto před rokem byly "jen" 3,4 bilionu. A konečně spotřebitelské úvěry v srpnu 2008 byly na úrovni 845 miliard dolarů, což je o více než 100 miliard více než před rokem.

Ukazuje se tedy, že finanční sektor v USA nezamrzl (alespoň ne do srpna) a dále poskytuje potřebné financování "reálné" ekonomice.

Obdobně mylné je tvrzení, že za současnou krizi může liberalizace bankovnictví v USA, především pak zrušení separace komerčních a investičních bank (Glass-Steagall Act z roku 1933). Před 75 lety se tak rozdělovala největší americká banka House of Morgan na komerční část JP.Morgan a na investiční část, z které se nakonec vyvinula banka Morgan Stanley. Právě Glass-Steagall totiž vedl k rozvoji silných investičních bank, které za sebou neměly oporu v komerčních bankách, resp. v jejich přístupu k vkladům, ale také v jejich přísnější regulaci ze strany SEC či FEDu. Právě proto řada aktivit investičních bank byla de facto neregulovaná. Komerční banky sice také v letech 2007 a 2008 odepisují miliardy špatných úvěrů, ale žádná z těch velkých se (zatím!) nepoložila.

Lze tedy spekulovat, že dobrá snaha zákonodárců oddělit od sebe po Velké krizi v 30. letech dvě aktivity bank - výběr vkladů a investiční bankovnictví - vedl paradoxně k neudržitelnému vývoji. Současný vývoj vede k definitivnímu odstranění pozůstatků Glass-Seagal a může tedy vést i větší stabilitě finančního sektoru. To jsou paradoxy...