Tak mi ze soboty na neděli psal jeden ministr. Našel jsem to naštěstí až ráno, což mi zachránilo celou noc, protože už bych asi nezabral, přečíst si to v těch půl jedné.

Politik mně a nejspíš spoustě dalších lidí ze svého mobilu přeposlal názor svého známého, podle nějž - stručně řečeno - teď MF DNES svými objevy (hlavně tím posledním o Ivanu Langerovi) systematicky pracuje na diskreditaci vedení ODS, které už jako poslední s bratry Kaczyńskými odolává německo - ruskému paktu na rozdělení vlivu ve střední Evropě.

A co my prý na to, ptá se ministr.

No tak upřímně - podle mě je to pěkná pitomost.

MF DNES v sobotu zrecyklovala svůj rok starý objev, podle nějž se Langer v roce 2000 snažil pomáhat podnikateli Luďku Sekyrovi při privatizaci IPS (což Langer už před rokem přiznal). A stejný Sekyra si jak na potvoru volal s nebožtíkem Frantou Mrázkem, který Langerovi v odposleších přezdíval „Íčko". Takže to MFD načechrala na dvě stránky, vybrala šťavnatou konverzaci z odposlechů (škoda, že tam skoro nikde nemluví taky Langer) podusila ministra vnitra v rozhovoru a jen tak mezi řečí přiznala, že policie nikdy nedokázala přímé spojení Mrázek - Langer.

No. Spíš než snahu o rusko-německý deal ve středu Evropy bych v tom viděl mohutnou propagační kampaň na druhý díl knihy Jardy Kmenty o Mrázkovi, která bude za měsíc na trhu (Pod stromeček knihu!!!).Z prvního dílu bylo zřejmé, že toho ÚOOZ mělo na Mrázka opravdu dost a že ochrana odposlechů úplně kohokoliv před volným pohybem na trhu není v Česku zrovna stoprocentní.

Takže zpátky: Langer opravdu nemusel vědět, že věci, které říká Sekyrovi, jdou rovnou k Mrázkovi, odposlechy nedokazují ale vůbec nic. Jenže mě by teď stejně víc zajímalo, jak se vlastně Langer k tomu Sekyrovi vůbec dostal a proč to celé dělal.

Langer nebyl v roce 2000 jen tak nějaký ňouma ze zadní lavice. Místopředseda ODS, místopředseda sněmovny, stínový ministr vnitra, předseda tehdy velmi vlivné mediální komise (jsme v roce, kdy zemi vládl Železný). A tenhle chlapík mi teď v MFD pláče: „Možná jsem byl naivní, ale za to mě nemůžete skandalizovat". V podání Langera to bylo celé úplně jednoduché. Langer znal z golfu Sekyru. Sekyra měl svou firmu a chtěl koupit IPS. Jenže to chtěla taky Skanska. A tak Langer v rámci „zdravého českého patriotismu" jen tak šel za náměstkem IPB Liborem Procházkou, jestli by Sekyrovi na ten obchod nepůjčil 1,5 miliardy nebo se na tom banka nějak nepodílela. Jenže pak padla IPB, a bylo po všem. Langer za to od Sekyry nic nedostal, a ani neměl, dělal to prostě proto, že české firmy mají být v českých rukou. Víc si nepamatuje. Tečka. „Víte, buď se mnou hrajte fér a klaďte mi otázky, které si můžu regulérně pamatovat anebo ne," žádá reportéra MFD.

Já si rok 2000 pamatuju ještě celkem dost dobře. Doteď jsem netušil, jak bylo tehdy jednoduché dojít si za místopředsedou ODS a říct „já jsem dobrý Čech, chtěl bych koupit IPS, nechete mi, Ivane, zadarmo pomoct?" A bingo, Ivan je takový dobrák, že kvůli tomu obtelefonuje půlku země a doběhne i do několika bank. „Byl to kluk, který z ničeho postavil úspěšnou firmu..." vzpomíná Langer. Mám takovou zkušenost: jakmile čtyřicátníci v ústavní funkci začnou mluvit o „klucích jako ty a já", vždycky v tom cítím nějaký potenciální průser.

Taky mě teda docela překvapuje, jak málo informací tehdy stínový ministr vnitra a dnes skutečný ministr měl a má - o propojení Sekyry s Mrázkem se poprvé dozvěděl v pátek 19. září 2008 z novin a byl „v absolutním šoku." Nemohl by prosím někdo dát ministrovi nějaké informace? Zvlášť když se ho na to novináři ptali už před rokem? (Což mimochodem MF DNES tak decentně potlačuje, až je to srandovní.)

Langer tuhle aférku asi nějak přežije. Když jsem ale ten rozhovor v MFD četl, čím dál víc mi to něco připomínalo. Ano, je to možná trošinku chyba, ach ta moje důvěřivost a dobré srdce, ale jinak je to tak křišťálově čisté, jak jen křišťál křišťálově čistý může být. Modří už vědí?

AKTUALIZACE, 21.9., 17.55: Po krátské chlapské výměně nactiutrhačných mailů s jedním z editorů MF DNES upřesňuji: první článek o přátelství Ivana Langera s Luďkem Sekyrou vyšel 9.4. 2009 v deníku Aktuálně.cz. Omlouvám se na všechny strany a děkuju bývalému dlouholetému kolegovi a kamarádovi Tomášovi za inspiraci. Nemyslím ale, že by to na celé věci něco měnilo.

AKTUALIZACE, 22.9., 8.25: Omluva číslo dvě, ten text na Aktuálně vyšel v dubnu 2008, ne 2009. Předběhl jsem čas, pardon.