Šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský v sobotu zde a jeho zástupce Michal Musil v pátek zde hájili postup svého listu v případu „odhaleného vyděrače", dnes už bývalého poslance ODS Jana Moravy. Ty, kteří měli výhrady vůči způsobu, jakým televize Nova (a s ní MF Dnes) případ vytvořila, označili za „rozumbrady", „chytráky", „fejetonisty", kteří jsou „krapet pro smích", zaslouží si „pětikorunu nebo lízátko", jejich názory jsou „směšně paranoidní" a mozky „jako kdyby měly úplně jinou stavbu".

Protože nikoho nejmenují ani necitují, není jasné, koho mají na mysli. Jana Macháčka, Jaroslava Formánka, Milana Šmída, Bohumila Doležala, nebo Tomáše Sokola? Jelikož však v textech šéfredaktora MF Dnes a jeho zástupce poznávám formulace, které jsme použili s kolegou Petrem Kamberským, patrně se obracejí (i) na nás. Kdyby texty obsahovaly jen urážky, za reakci by nestály; ale naštěstí používají i argumenty, na nichž se pak dá pěkně ilustrovat, oč ve věci šlo. (A to už bude, doufám, poslední můj text na téma „média a Morava".)

*

Naše teze byly, stručně řečeno, následující:

  • skrytá kamera je důležitý nástroj; vtomto případě však tvůrci místo odhalování zločinů jeden uměle vyrobili (vydírání ve velmi zárodečném stádiu přípravy); koho vlastně kamera zastupuje, když se štáb vydává za „detektivní agenturu", která na zakázku chystá vydírání?
  • reportáž měla původně usvědčit toho, kdo je dnes považován za nákupčího hlasů, totiž premiérova přítele Marka Dalíka; to se jí však nepovedlo, proto si jako náhradní terč vybrala nevýznamného poslance Moravu;
  • tvůrci pořadu -- a s nimi MF Dnes -- se stali komplicem Vlastimila Tlustého v jeho vnitrostranickém boji, „kompromitující materiály" nabízeli pouze jeho soupeřům uvnitř ODS, implicitně tím přijali jeho výklad událostí.

Robert Čásenský celý komentář vyřizuje tím, že vyšel moc brzy. V pondělí ráno, přičemž reportáž se vysílala v neděli večer, tak jakpak bychom ji mohli vidět: „Nemám komentovat něco, co neznám, protože jsem pak krapet pro smích." Pana Čásenského to asi překvapí, ale komentátoři skutečně nejsou u všech událostí, které komentují, a spoléhají na podání svých kolegů reportérů. Tak tomu bylo i  tomto případě. Nova umožnila zhlédnutí pořadu už v neděli přes den, mj. reportérovi HN. Náš kolega pořad popsal - jako obvykle - přesně. Ani dodatečně bychom proto na komentáři nic neměnili.

V této souvislosti stojí za pozornost, jak reportáž vyložila v pátek 5.9. a v sobotu 6.9. sama MF Dnes: výhradně jako odhalení „vyděrače" Moravy. Pro ilustraci páteční titulky: „Poslanec ODS chtěl vydírat" (5.9.), „Na každého politika mám něco" (5.9.), „Takový mladý, snaživý poslanec. Až moc" (5.9.), „Chcete fotky Tlustého in flagranti?" (5.9.). A sobotní: „Dělal jsem šílené věci" (6.9. - rozhovor s Moravou), „Slzy vám nevěřím, pane poslanče" (6.9.), „Intriky a vydírání. Běžná hra?" (6.9.), „Topolánek zuří: Taková špína!" (6.9.), „Dceři bylo divné, jak na ni neustále dotírá" (6.9., poslankyně Zubová o Moravovi) a „Mají Morava a Tlustý odejít?"(6.9.). Jak to, že si šéfredaktor Čásenský a jeho zástupce Musil nevšimli, že se jejich deník věnuje převážně chování Moravy a téměř pomíjí Tlustého? Jedno vysvětlení: MF Dnes nevěděla, co všechno v reportáži je, a psala o něčem, co nezná, proto je teď krapet pro smích... Ale ne, to jistě není možné, takže je tu druhé vysvětlení: MF Dnes správně rozpoznala, že veškerý distanc tvůrců z Novy od Vlastimila Tlustého je až dodatečný, umělý a nevěrohodný.

I sama Nova přece mnohokrát zdůraznila, že jí jde především o Moravu, zatímco o Tlustém referovala ve večerním zpravodajství neutrálně. Například: „Ve snaze proniknout do zákulisí politiky se tým Janka Kroupy dostal až k exministru Tlustému. Ten má podle všeho s řadou svých stranických kolegů nevyřízené účty. Tlustý proto souhlasil s tím, že se nechá dobrovolně nafotit v choulostivých situacích s tím, že fotky se reportéři pokusí prodat." (Exkluzivní odhalení: nekalé praktiky v politice, TV Nova 5.9.)

*

Michal Musil se podivuje nad tím, jak si můžeme myslet, že média Tlustému posloužila. Přesněji řečeno -- vyrobil si tvrzení, jaké neřekl nikdo, a vzápětí ho vítězně cupuje: „Reportáž dle některých chytráků pomohla Tlustému; novináři z něho udělali soucit budící oběť. Mno, já bych se velice toužil setkat s člověkem, jenž získal sympatie k panu poslanci poté, co ho na obrazovce spatřil, jak se sprchuje, leze do vířivky, mluví o čachrech s dotacemi pro fotbalistu Baroše a nabízí, že bude tajně nahrávat premiéra. Jestli mi chce někdo vážně tvrdit, že případ pomohl Tlustému, ať se staví, dám mu pětikorunu nebo lízátko."

Tak tedy znovu pro pana Musila: Vlastimil Tlustý měl už předtím tak špatnou pověst, že udělat z něj soucit budící oběť nebo k němu vyvolat sympatie by bylo nad síly i slavné pražské PR agentury Penguin. Ve skutečnosti jsme napsali, že „při používání skryté kamery se novinář chtě nechtě stává spojencem jedné ze stran sporu" a že Nova a MF Dnes bez odporu přejaly jeho tvrzení, že ho v ODS kdosi tajemný špiní. Cílem reportáže bylo takové špinění zachytit.

Jak tím média Tlustému posloužila? Především v tom, že pokud se někdy v budoucnu objeví kompromitující materiály na Tlustého, jsou předem zpochybněny jako prefabrikované - přece jsme všichni na vlastní oči viděli, jak se takové věci vyrábějí a používají. (Představme si, že by skutečně existovaly nějaké fotografie Vlastimila Tlustého, třeba z nevěstince. Co by asi udělal protřelý politický veterán, aby je předem neutralizoval? Tedy -- kdyby měl po ruce pár ochotných novinářů?) Když za štábem používajícím skrytou kameru přijde podnikatel, ať natočí jeho obchodního partnera, štáb si věc třikrát rozmyslí - proč by měl sloužit v nějaké obchodní při a proč by měl věřit zrovna této straně? O politickém sporu platí totéž. Tady ale kontrolní mechanismy Novy i MF Dnes nepochopitelně vypnuly.

(Tlustého záměry mohly být i jiné. Co když sází na pád vlády za každou cenu? Co když už sám sebe vnímá jako poraženou a odcházející postavu, takže chce s sebou do propadliště aspoň stáhnout pár dalších nepřátel zevnitř své strany? Jenže takové otázky si musí štáb klást předtím, než skrytou kameru zapojí.)

Už jen takový malý bonus pro Tlustého byl v tom, že se stal hvězdou nedělních televizních debat, že články a reportáž zasáhly do sjezdu Strany zelených... a že během měsíců, kdy úzce spolupracoval s Novou na provokaci, o něm nebyla ve zpravodajství Novy žádná kritická zmínka (právě naopak, měl výhradně pozitivní publicitu jako odpůrce neonacistů nebo jako oponent církevních restitucí). Ale to poslední může být jistě jen shoda okolností.

*

Tak či tak, reportáž přinutila k odstoupení Jana Moravu, zní další argument. To nikdy žádný komentář nedokázal, „jakkoli byl ostrý", a i když si komentátoři „jistě myslí, co za velkou službu vlasti tím dělají", píše Musil. „Rád bych se nakonec kritiků zeptal: Uvědomujete si, že kdyby nebylo reportáže, poslankyně Zubová by patrně dostala z anonymní adresy fotky svojí dcery? Motání se kolem Zubové přece nebyla provokace, ale samostatná činnost poslance Moravy. Nevadilo by, že by ten pán dál sbíral kompromitující dokumenty?"

Tady si Musil velmi hezky nabíhá na vlastní vidle. Jaképak „dál sbíral"? MF Dnes má nějaké důkazy, že Jan Morava už nějaké vyděračské materiály měl? Není to náhodou tak, že kdyby nebylo reportáže, Morava by nebyl schopen udělat nic, protože by nevěděl jak? (Chlapík, který začne jednat s „detektivní agenturou", aniž s ní má jakoukoli předchozí zkušenost, aniž si ji prověří nebo aniž si aspoň najde její internetovou stránku, nevypadá zrovna na protřelého vyděrače, a to ani neratovického formátu.)

Kdyby policie chtěla v obdobném případě nasadit agenta „provokatéra", státní zástupce nebo soudce by se jich nejprve logicky zeptal - a máte nějaké důvodné podezření? Nova zkusila nejprve „důvodně podezřelé", ale ti se jí vysmáli. Potřebovala tedy někoho dostatečně nezkušeného a hloupého, kdo se napálí, jinak by celá drahá reportáž vyšla vniveč. A v sázce bylo dost peněz, „mnoho set tisíc korun, je to opravdu drahá věc", svěřil se Kroupa v rozhovoru („Tlustého beru stejně jako Moravu", MF Dnes 9.9.). Volbu Jana Moravy vysvětluje Kroupa v pořadu tím, že zkouší „toho nejmladšího, nezkaženého" (a „aby nás nikdo nenařkl z politického boje, nabídneme fotky politikovi z ODS, spolustraníkovi Vlastimila Tlustého"). Později se snaží přesvědčit, že Morava „podle všeho nebude zcela nevýznamný", protože mu předseda poslaneckého klubu ODS a Marek Dalík odpověděli na textovou zprávu... Ne, prosím; místo tygra jste ulovili králíčka - a teď se snažíte přesvědčit, že je to přece jen strašný tygr.

*

Robert Čásenský nakonec jistou debatu o reportáži povoluje, ale předem napomíná, že musí být „věcná, nikoli zatížená politickými sympatiemi účastníků". A navrhuje bizarní myšlenkový test: „Zkuste si představit, že scénku s fotografiemi sehraje oblíbený ministr Schwarzenberg. Nebyl by to pak v našich novinářských očích „další netradiční tah, který má očistit politiku"? A opačně, že bude ve vaně komunista Filip - příšerné svinstvo, že?"

Pardon? I když se člověk snaží domácí úkol Roberta Čásenského splnit co nejlépe, pořád z toho vychází totéž: až se Karel Schwarzenberg naloží v plavkách do vany a bude vyrábět „kompromaty", pak napíšeme, že se Jeho Jasnost na stará kolena pomátla. Protože se však nenaložil, nechť se pan Čásenský dál koupe s Tlustým a neschovává se za lidi, kteří s věci nemají nic společného. I když jeho předpoklad, že i jiní komentátoři jsou nekriticky zaslepení fanouškovskými sympatiemi, je docela výmluvný.

*

Tak ještě zbývá poslední argument obou mediálních managerů. Když už nic, aféra přece odhalila „smutné poměry" dnešní politiky v jejich „plné ohavnosti", celou tu „příšernou likvidační atmosféru na celé politické scéně" a  „pošilhávání bezcharakterních individuí po vyděračských a korupčních metodách". Zkrátka že „parlamentní politika je ještě větší svinstvo, než jsme si dosud mysleli".

Tak to je svého druhu la trahison des clercs. Toto jejich morální poselství, podbízivé a lísavé, je na jejich článcích horší než jejich docela zábavné urážky.