Válka a sport k sobě nepatří, rozhodli antičtí bohové a v době konání olympijských her přikazovali klid zbraní. Moderní svět je jiného názoru. Příkladem jsou nejen současné boje v Gruzii, ale také tzv. fotbalová válka z roku 1969. V jejím případě se stal výsledek fotbalového zápasu válečnou rozbuškou.
Napětí mezi středoamerickými zeměmi Hondurasem a Salvadorem se stupňovalo postupně. Pětkrát větší Honduras měl v 60. letech 20. století o polovinu méně obyvatel než Salvador. Již od počátku 20. století lákala ladem ležící a „nikomu“ patřící půda salvadorské bezzemky, kteří houfně překračovali hranice a usazovali se v Hondurasu. V roce 1969 jich žilo v Hondurasu již 350.000. Honduraská vláda se usmyslela provést pozemkovou reformu a půdu, kterou obdělávali Salvadorci, se rozhodla rozdělit mezi vlastní hondureňos. Salvadoreňos museli jít, bez ohledu na to, zda půdu vlastnili, či pouze okupovali. Že odchody nebyly příliš pokojné, není nijak překvapující.
Noviny v Salvadoru přinášely reportáže (občas i vymyšlené) o příkořích, kterých se hodnureňos na salvadoreňos dopouštěli. Salvadorská vláda se začala obávat o bezpečnost vlastních občanů na území Hondurasu. A naopak. A do toho přišel fotbal. Kvalifikace na mistrovství světa ve fotbale v roce 1970. Pro obě země bylo otázkou národní hrdosti tu druhou porazit.
První utkání se konalo 6. června 1969 v Tegucigalpě, hlavním městě Hondurasu. Domácí porazili Salvador 1:0. Odveta proběhla o týden později – 15. června – v San Salvadoru. Domácí rozdrtili Honduras 3:0, přičemž všechny góly vsítili již v prvním poločase. Vášniví latinoameričané svoji povahu po zápase nezapřeli. Násilnosti při vystěhovávání Salvadorců z Hondurasu se stupňovalo.
Události pak měly již rychlý spád. 26. června obvinil Salvador Honduras z genocidy. A 14. července zaútočily vzdušné i pozemské síly Salvadoru na Honduraské území. Válka začala. V důsledku silného diplomatického nátlaku a ekonomických sankcí ze strany Organizace amerických států trvala pouhých 100 hodin. I tak se mrtví počítali na tisíce.
Válku nikdo nevyhrál, podmínky míru se sjednávaly dlouhých jedenáct let, hraniční spory nejsou dořešeny dodnes.
Třetí fotbalové utkání se hrálo na neutrální půdě v Mexiku. Salvador zvítězil 3:2, na mistrovství světa však nepostoupil ani ze skupiny.
A gruzínské paralely? Ty nechť objeví každý sám. Slova o genocidě, humanitární katastrofě, snaha/záminka ochránit vlastní občany na území jiného státu, spory o území… Jen ten silný nátlak mezinárodního společenství na ukončení konfliktu asi nepřijde. Středoamerická „fotbalová válka“ se také označuje jako „stohodinová válka“. Jak dlouho potrvá ta „olympijská“?
