Na začátku devadesátých let jsem jako idealistický vysokoškolák vedl debatu s jedním regionálním politikem. Snažil jsem se mu vysvětlit, že po sametové revoluci jsem čekal jiné chování mezi lidmi - slušnější, ale realita mi připadá jiná. Je proto potřeba, aby naše jednání více ovlivňovala etika. 

On mi tehdy řekl zajímavou větu, kterou si pamatuji dodnes: "Víš, my musíme na prvním místě zajistit ekonomickou prosperitu, a ta přinese etiku do jednání lidí." Uplynulo téměř dvacet let a naše republika se dostala na 32. místo co se týče globálního srovnání životní úrovně občanů. Ano, Němce jsme nedohnali, ale v celosvětovém měřítku jsme se zařadili mezi 1/3 lidí, která vlastní 3/5 veškerého ekonomického bohatství, tzn. že žijeme na úkor těch nejchudších zemí. Ale Afrika je daleko a není moderní informovat o bídě lidí z třetího světa.

"Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu"

My utrácíme, zadlužujeme se (hospodaření státu je nám příkladem), ekonomika tím  pádem roste, koruna posiluje a hmotně se nám daří velmi dobře, i když v žebříčku spokojenosti se životní úrovní se mezi státy pohybujeme na 101. místě. Jaký to rozdíl mezi skutečností a našimi představami. Čím to asi bude?

Kde ale je etika, která měla přijít s prosperitou? Nepřišla. A nám se dnes ani moc nehodí. Zvykli jsme si na život bez ní již během „komunistické éry" a tento styl zůstal v nás. Nám totiž stále nepřipadá špatné, že děláme různé daňové kličky, že si zapálíme na místě, kde se kouřit nesmí, že nedodržujeme pravidla silničního provozu, že se na zimu „hodíme" marod, že si ze zaměstnání odnášíme různé věci a s úsměvem se chlácholíme heslem: Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu (a ve výčtu bychom mohli pokračovat, ale bylo by to příliš pesimistické). Naší omluvou je: „Proč bychom se tak nechovali, když někdo okrádá stát ve velkém?" Výborně. Díky této větě máme čisté ruce. Ale jen pomyslně.

Slušné chování je u nás spíše handicapem 

Jsem ještě zaskočen jednou skutečností. V naší společnosti se bohužel setkáváme stále často s případy, kdy je etické chování dokonce pranýřováno. Za mnohé příklad z fotbalu: Spoluhráč se přiznal, že míč šel od něho do autu, tudíž rozhodčí by měl opravit svůj verdikt. To jste měli vidět, jak ho trenér o přestávce před všemi za jeho „nehorázný" čin seřval. Bohužel.

Připadá mi, že chovat se slušně a poctivě není v naší společnosti norma, ale spíše handicap. Normou se stala ekonomická výkonnost a následný konzum. Nabouchat „chechtáky" (omlouvám se za tento výraz, který ovšem mnohé vystihuje), zabezpečit se a užít si, často bez ohledu na druhé a na společné blaho - to je snem nejednoho z občanů ČR.

Nepřipomíná vám to něco?

A proč tolik kritizuji a biji na poplach? Historik E. Gibbon analyzoval zánik římské civilizace a došel k následujícím příčinám:


1) zhroucení rodinné struktury společnosti

2) příklon k hédonistické, násilné a nemorální formě zábavy

3) nadměrné daně, striktní řízení a vládní intervence

4) oslabení smyslu pro osobní zodpovědnost

5) úpadek duchovního života

Společným znakem problémů v Římské říši, ale i v moderní společnosti, je podle mého názoru, ztráta etických hodnot. Z toho mi vyplývá jedno: etika má místo v naší společnosti a věřím, že v budoucnu se v ní i prosadí. Nebude to skrze ekonomickou prosperitu, ale skrze výchovu k základním sociálním dovednostem a lidským hodnotám. Cesta dlouhá, nejistá a kamenitá, kterou je nutno založit na osobním příkladu. Začít tedy musíme každý sám u sebe.

P.S. V příštích reflexích budu hledat i pozitivní stránky společnosti a především východiska z nastolených problémů. Těším se na vaše názory!