Česká média se v letošním roce pravidelně v několika měsíčních intervalech věnují problematice české imigrační politiky. Leden byl věnován obvinění z korupce na české ambasádě v Hanoji, duben kupčení s vízy na ambasádě v Bratislavě. Posledním případem je medializace zkušenosti prof. Hořejšího, významného imunologa, s pobočkou cizinecké policie na Žižkově. (Pokud jste mimopražští či se nepohybujete v okolí Žižkova, zadejte si do vyhledávání na serveru youtube.com heslo „cizinecká policie".)

Situace na služebnách cizinecké policie je opravdu tristní. Bohužel, současná česká imigrační politika na tom není o mnoho lépe.  A to přestože existují usnesení vlády, zákony o pobytu a zaměstnání cizinců, neúspěšné integrační projekty atd. Pravděpodobně v září půjde do druhého čtení návrh zákona o Zelených kartách. Jedná se o projekt, který původně připravilo Ministerstvo průmyslu obchodu, aby ho následně upravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zelená karta by měla sjednotit vízum a pracovní povolení v jeden doklad, jehož vydání by nemělo trvat více jak 30 dní. Krásná to představa. Uvidíme, jak celý projekt bude vypadat po ukončení legislativního procesu a  následně v praxi.

V současné Evropě se diskuze o imigraci, regulaci imigrace, či obraně proti masové imigraci rovná označení samolepkou populisty, rasisty či něčeho horšího. Ovšem podobný názor je čistě účelný a neopodstatněný. Imigranti, kteří nejčastěji přichází do ČR jsou vedeni převážně ekonomickými důvody. Minimum imigrantů přichází z politický důvodů.

Stejně tak imigrace dala vzniknout samostatnému businessu - vízovému poradenství. Stačí si projít internet, trochu zagooglovat a nabídky se jenom pohrnou. Právní poradenství od advokátní kanceláře - 25 tis., práce paperpushera (slušný český ekvivalent neznám) 5 až 15 tis., fiktivní ubytování na dobu pobytu - 5 tis., falešné zdravotní pojištění - x tis. Nabídka je vskutku pestrá. Pokud k tomu připočtete všechen strávený čas, úřední překlady a kopie, pak je české vízum velice luxusní zboží s datem dodání až 6 měsíců (bez záruky).

Měli bychom se dívat na imigraci jako na jakoukoliv jinou nedílnou součást ekonomiky. Proto je mi tak blízká vize ekonoma Garyho Beckera o využití tržních nástrojů v imigrační politice a možnost prodeje víz (trvalých pobytů). I v současné praxi si lidé mohou „koupit" vízum či dlouhodobý pobyt, ovšem výnosy skončí u výše jmenovaných subjektů či spíše v šedé ekonomice. Výnosy z projede víz by skončily v rukách státu, který nese v současné době nejvyšší náklady spojené s imigrační politikou (např. rozpočet Cizinecké a pohraniční policie byl v roce 2005 3,2 mld. Kč).

Stát by se měl zaměřit na tři základní priority - bezpečností rizika, zdravotní rizika a pojištění cizinců. Vše ostatní by vyřešila transakce mezi cizincem - žadatelem a zastupitelským úřadem či cizinecké policií v pozici zprostředkovatele prodeje (nikoliv arogantního pána nad osudem jiných).

Proto mě napadá kacířská otázka. Proč rovnou neprodávat české zelené karty formou aukce, například před ebay.com?