Povstali republikáni z letargie?

Barack Obama a John McCain si už začali stříhat metr, do voleb 4.listopadu nezbývá už ani 100 dní. A situace je nepřehledná až zmatená.

Gallupův ústav vydal včera výsledky dvou průzkumů.  Shodně pořízených od pátku do neděle, tedy ve dnech, kdy Obama končil svoji pouť po Evropě.

V prvním průzkumu Obama zvýšil svůj náskok na 8 %. Tak vida, odlesk evropské svatozáře zlatoústého Baracka dorazil až za Atlantik k americkým břehům.

Jenže v druhém průzkumu, který Gallupův udělal pro deník USA Today, vede McCain o 4 % a Obama se ve srovnání s minulým červnovým šetřením, v kterém ještě McCaina pohodlně předháněl, propadl celkem o 10%.

Co s tím? Zaprvé, jak je možné, že ten samý ctihodný Gallupův ústav souběžně přinese dva průzkumy s tak rozdílnými výsledky? A zadruhé, pokud je McCainův zisk pravdivý, jak takovou výraznou změnu číst?

Odpověď na první otázku je snadnější i díky tomu, že Gallupův ústav hned včera přispěchal, když zjistil, jak zamotal hlavou novinářům, na své webové stránce vysvětlení.

Takže průzkum, v němž Obama posílil, byl dělán mezi „registrovanými" voliči. To jsou všichni to, kdo na podzim mohou volit.

Šetření, kde naopak vede McCain, vzniklo mezi „pravděpodobnými" voliči. Tedy mezi těmi, kdo nejpravděpodobněji skutečně také půjdou volit. Nebo jinak řečeno, jak to stojí na stránce Gallupova ústavu, tento výzkum ukazuje „hypotetickou voličskou účast, kdyby se volby konaly dnes".

Ústav k tomu ještě upozorňuje, že takto daleko před volbami má výzkum mezi pravděpodobnými voliči jen charakter „zajímavé, dodatkové" informace, pro zachycení základního trendu se vychází z registrovaných voličů.

Ale pozoruhodná tahle informace opravdu je. Ukazuje totiž, že letargické republikánské voliče, kteří dosud  ve srovnání s demokratickou základnou působili takřka odevzdaně, něco probralo.

Nabízejí se různé výklady, pro jeden z možných se vraťme o několik měsíců zpět na začátek demokratických primárek. Obama zvítězil v úvodním kaukusu v Iowě a americkými médii se valila vlna jeho triumfu. I konzervativní komentátoři, například David Brooks v New York Times, mínili, že v následujícím volebním státě New Hampshire si dá Obama soupeřku Hillary Clintonovou už jen jako lehký trénink a bude jasně směřovat k nominaci.

Jak známo, nestalo se, Clintonová Obamu v New Hampshire zastavila a do mytologie amerických kampaní vstoupil její „slzavý moment" jako pravděpodobný důvod překvapivého obratu voličů. Tedy propasti mezi předpověďmi průzkumů a skutečným výsledkem.

Jenže voliči v New Hampshiru byli i dost naštvaní. Slyšeli jste to těsně před tamními primárkami. Jakýsi rozmrzelý vzdor: „Co mají co média vystavovat účet bez hostinského?" Obama v New Hampshire možná nezvítězil právě proto, že všichni kolem  tvrdili, že zvítězí.

Je to složitá, vzájemně provázaná hra. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce? Sledují média, co zajímá publikum? Nebo je publikum zcela ve vleku? Ale to nechme na jindy.

Minulý týden byl pro McCaina podle mediálních měřítek zoufalý. Obama si notoval s iráckým premiérem ohledně časového plánu stažení amerických jednotek. McCain si pletl hraniční státy Iráku a šíity se sunnity.

Obama mluvil v Evropě o tom, jak se Amerika připojí k boji s globálním oteplováním. McCainovi, který chtěl v Louisianě ulovit zájem médií svými energetickými plány, tamní výlet rozbily dozvuky hurikánu a olejová skvrna na Mississippi.

Obama se celý týden usmíval, na návštěvě u jednotek v Iráku na první pokus trefil z tříbodové čáry koš. McCain se mračil a s Georgem Bushem starším jezdil po golfovém hřišti, jako by neměl uprostřed kampaně vlastně nic jiného na práci.

A toto vše na tisíce způsobů v novinách a v televizi. Už  ani není potřeba moc dodávat, abyste měli pocit, že je rozhodnuto.

„Pravděpodobní" republikánští voliči se tak možná zvedli a vtrhli do šetření Gallupova ústavu. Uvidíme, co bude dál. Naštvání je motivace silná, ale v čase nespolehlivá.