Už dva týdny servíruje první kanál České televize svým divákům filmy pro pamětníky. Na tom by nebylo až tak nic zvláštního, pamětnické černobílé komedie patří dlouhá léta ke klasice víkendových odpolední na veřejnoprávních i soukromých českých kanálech.
Česká televize však už druhou neděli vyhradila protektorátním "hvězdám našeho srdce" také večerní prime time. Nejprve jsme sledovali, zda se paní korvetní kapitánová "vycení" před Vlastou Burianem alias Janem Ducháčkem, nepostradatelným šéfem kanceláře doktora Fauknera (toho času zamilovaného do Julie "Žili" Adiny Mandlové), tuto neděli zase Nataša Gollová loupila recept na Záhorskou růži pro svou milovanou tetičku Pa v komedii Eva tropí hlouposti.
Kolegu Jana Šprincla z časopisu Instinkt "pamětnické" rozhodnutí programového vedení veřejnoprávní televize namíchlo natolik, že mu v aktuálním čísle časopisu vyhradil rubriku "Nebrat", kde "rezervování osmé večerní rozpustilé Nataše Gollové" dokonce označil za "uprděné". Za svůj koncesionářský poplatek chci něco lepšího!!
Teď důležité sdělení - oba filmy byly do prázdninového nedělního schématu zařazeny nikoliv namátkou pro nedostatek programových nápadů, nýbrž záměrně v rámci mimochodem velmi úspěšné divácké ankety Hvězda vašeho srdce, v níž se Vlasta Burian, Adina Mandlová i Nataša Gollová umístili v první desítce nejpopulárnějších českých hvězd všech dob.
Jistě, filmy pro pamětníky nejsou zrovna kafíčko pro každého - slečinky se tu navzájem přátelsky oslavují "žáby", paní továrníková klevetí s paní lékárníkovou, pánové mají vlásky ulíznuté brilantinou a v tvídových oblečcích hovoří s legračním témbrem, a ani zápletka nepatří často k nejsilnějším. A k tomu všemu vyhrává R. A. Dvorský.
Mnohé z těchto filmů vznikaly "pásovou výrobou" doslova během několika dnů za minimální rozpočet: i ve válečných letech 1939 a 1940 příkladně vzniklo v české produkci třicet pět, respektive třicet jedna filmů, například Jaroslav Marvan se během šesti protektorátních let objevil v těžko představitelných devětačtyřiceti filmových rolích. Kvalita filmů byla samozřejmě různá.
Ostatně - i Martin Frič, který v období protektorátu natočil osmnáct celovečerních filmů, mezi nimi i své nejslavnější snímky jako Kristián, Hotel Modrá hvězda, Cesta do hlubin študákovy duše, Roztomilý člověk nebo právě zmíněnou komedii Eva tropí hlouposti, se kdysi svěřil: "Vím, že jsem točil i saláty. Měly ale senzační divácký úspěch. Lidi tehdy chtěli, aby filmy byly hodně dojemné, anebo aby to byla takzvaná řachanda. Hodně v kině plakali, nebo se zase jenom smáli, ale to už byla taková doba," uvedl Frič v jednom z archivních rozhovorů.
Na dnešní dobu mohou pamětnické filmy působit poněkud přepjatě - a mnohým z nich opravdu nejlépe sluší víkendové odpoledne (dobrou ukázkou je melodramatické Děvče za výkladem s Hanou Vítovou v hlavní roli; příběh "svedené a opuštěné" jako vystřižený z Večerů pod lampou uvedla Nova tuto sobotu). Nelze však všechny filmy z předválečného a protektorátního období házet do jednoho pytle jen proto, že jsou černobílé a je tu k vidění Oldřich Nový a Raoul Schránil.
A některých je třeba se zastat. Právě snímky Ducháček to zařídí Karla Lamače z roku 1938 i Eva tropí hlouposti, adaptace slavného románu Fan Vavřincové v režii Martina Friče z roku 1939, totiž patří k tomu nejlepšímu, co koncem třicátých let na Barrandově vzniklo. A tvůrci mnohých dnešních "komedií" (namátkou třeba scénáristé podívané Poslední plavky či celovečerního remaku Taková normální rodinka) by se od nich mohli učit.
A že patří do starého železa? Pamětnické filmy jsou mi stokrát milejší než Angelika, markýza andělů, slaboduché normalizační komedie či německé kriminálky, dokola reprízované na ostatních kanálech. A mimochodem - televizi vždycky můžete vypnout.
