Majetková přiznání veřejných představitelů jistě budí rozruch, a to zvláště tehdy, když s nimi někdo otálí, něco opomene, nebo se opozdí. Nečeká tam tučné sousto pro mediální lovce korupčníků či politickou konkurenci? Příliš se ale zatím neví, že lecjaké pochutnáníčko se může cudně ukrývat i za branami vysokých škol. Ty jsou již třetím rokem povinny nevýdělečně zveřejňovat obhájené disertační, diplomové, bakalářské a disertační práce, včetně oponentních posudků. Tak praví vysokoškolský zákon. Motiv jasný, realizace snadná.
Veřejnost by měla vědět, co se s jejími penězi děje. Když už financuje vysokoškolské vzdělávání, měla by mít možnost shlédnout výsledek. Jedním z výsledků jsou absolventi a jejich prvním výstavním štítem by měla být kvalifikační práce. Produkuje se na dané škole šunt, vývary čtvrté generace z předpředchozích diplomek, případně konglomeráty z internetu stažených odstavců? A nebo kvalitní tvůrčí díla založená na vlastním výzkumu, umělecké či technické tvořivosti? V dnešní době by mělo být snadné kliknout na stránky příslušné školy a diplomky si projít. Je toto univerzita, kde by měl studovat můj potomek? Případně škola, se kterou bude čest navázat partnerskou spolupráci?
Je ale zajímavé, kolik argumentů kolem sebe slýchám, proč to nejde (ač některým světlým výjimkám to problém nedělá): narušovalo by to prý autorská práva. Bylo by to příliš technicky náročné. Nikde není psáno, že to musíme zveřejňovat na internetu – když to bude v knihovně v pátém patře a v úředních hodinách tam bude moci veřejnost nahlédnout, tak je to přece taky „zveřejnění“. Někdo by nám mohl vykrást cenné know-how, vytvořené pro naše průmyslové partnery. Nebo by to druzí mohli od nás mnohem snáze opisovat... Jinde to zatím taky moc nedělají, tak proč s tím spěchat? Ono to tu veřejnost vlastně ani tak moc nezajímá...
Právníci jsou kouzelná skupina lidí, s mnoha z nich jsem to konzultoval a na otázku narušení autorských práv v tomto případě dostal mnoho odpovědí. Ale i u těch nejuznávanějších profesorských kapacit jsem se též dozvěděl, že o narušení autorských práv se bát nemusíme. Tak proč do toho nejít?
Že by nám někdo mohl ukrást cenný vynález? Přece není problém počkat se zveřejněním diplomky až bude podán a zveřejněn příslušný patent. Kdo se ale chce bát průmyslového špióna, musí se už dávno třást při pomyšlení, že obhajoby diplomových prací jsou od nepaměti ze zákona veřejné. Stačí zavolat sekretářce katedry, optat se na termíny obhajob a vyslat nenápadného zvěda - tajemství je pryč.
A že by od nás mohl někdo opisovat? Tak ať, tím, že bude originál snadno přístupný komukoliv, bude mnohem snáze dokazatelné plagiátorství. Také se tím snadno prokáže, kdo na danou věc přišel skutečně dříve.
A argument, že to veřejnost zas až tak moc nezajímá? Možná, ano, možná ne. Třeba i proto, abych se to dozvěděl a měl případný argument pro své kolegy-oponenty, píšu tenhle text. Ale zajímat by to veřejnost mohlo: jsou tam díla vynikající, která vám řeknou, že autora bude dobré co nejdřív odchytnout jako potenciálního špičkového zaměstnance. A jsou tam spatlané ubohůstky, které napoví, že pracoviště směřuje k intelektuálnímu vyhynutí. Jsou tam práce, které vás jasnou argumentací a hladkým slohem zasvětí do nové a zajímavé problematiky. A jsou tam práce, které vypustí mlhu i kolem nejsnadnější otázky. Jsou tam díla našich budoucích prezidentů a premiérů – nestálo by za to mít možnost podívat se, jak byli zdatní (či zda třeba někteří z nich nekradli) už za studentských let?
