Úvodem aneb volání po seriózní debatě o smyslu našeho členství v EU

Dobrý den,

nabídku redakce ihned.cz, zda bych s Vámi jako aktivní člen občanské společnosti se zaměřením na evropské dění nechtěl prostřednictvím tohoto blogu komunikovat, jsem přijal velice rád a bez dlouhého rozmýšlení.

V naší zemi více než čtyři roky po vstupu do Evropské unie stále neproběhla naprosto zásadní a ničím nenahraditelná debata napříč politickým spektrem, k čemu vlastně chceme naše členství využít. Nemohu se smířit s tím, že si někteří stále vystačí s paušálním nálepkováním, že vše „z Bruselu" je špatné, skličující, násilně unifikující (jakkoli EU není a nemůže být ideální). Stejně jako nemohu mlčky přejít to, že druzí se ve svých úvahách zastavili cestou z oslavy našeho vstupu v noci 1.5.2004, případně na dění v unii reagují trestuhodně nepředvídavě a nepřipraveně, nebo se zpožděním znemožňujícím adekvátní reakci.

Na nejvyšší politické úrovni, ale také ve společnosti, zůstává nezodpovězena řada klíčových otázek. Jen namátkou: Kde hledat české komparativní výhody, které by se slušelo členstvím v EU posílit? Jaké jsou naše priority a s kým je chceme (a realisticky můžeme) prosazovat? V čem je pro nás EU nejen nutností, ale i přínosem a možností k vlastní seberealizaci? V čem nám současné nastavení unijních politik a institucionálních mechanismů vyhovuje, a kde vidíme potenciál k jejich vylepšení? Co považujeme, hodnoceno kriticky, na EU za špatné a jak se chceme konstruktivně podílet na změně k lepšímu?

Obecně vzato, jakou unii vlastně potřebujeme a chceme? Chceme unii (velice zjednodušeně) co možná nejrozvolněnější, od Islandu po Ázerbájdžán (případně dále, jak to navrhuje Václav Klaus), ve které budou nutně dominovat názory největších států a její menší členové budou více odkázáni sami na sebe? Anebo unii silnou, politickou, ve které se nejen odpovědnými institucionálními mechanismy, ale především chováním aktérů bude budovat prostor pro to, aby slovo menších států jako našeho bylo lépe vyslyšeno? Chceme unii, která bude jen nečinně přihlížet změnám - geopolitickým či ekonomickým - globalizovaného světa, nebo unii, která bude dostatečně připravena stavět se těmto výzvám čelem, umět je předvídat a případně i ovlivňovat?

Nebudeme-li mít tyto otázky jednoznačně zodpovězeny, bude úspěch našeho členství jen velmi omezený.

Bohužel, české politické strany - včetně těch, které se prohlašují za tzv. „proevropské" - nemají skutečnou strategii, která by na tyto otázky byla s to uceleně, realisticky a zodpovědně nabízet odpovědi. Všechny tři zmíněné charakteristiky jsou přitom nezbytné. Neucelenou strategii nelze strategií nazývat. Pouze realistická strategie, která mj. objektivně zhodnocuje naše výchozí možnosti (a některé alternativy podoby EU tak zcela vylučuje), má naději na úspěch a má tedy jedině jako taková smysl. Strategie našeho členství však musí být také zodpovědná - nejen k našim spoluobčanům nyní, ale i vůči budoucí generaci Češek a Čechů, kterých se naše rozhodnutí ve strategických otázkách budou dotýkat možná ještě více než nás samotných. Zodpovědnost by nás měla mj. nutit nedělat ze zásadních strategických témat předmět vnitropolitických bojů a obchodů či možnost jak se zalíbit čestným předsedům politických stran. Zodpovědnost by nám neměla umožnit nechávat prostor jen těm, kteří EU kritizují nikoli proto, že by ji chtěli svou konstruktivní kritikou pomoci zlepšit.

Tato absence seriózní a zodpovědné debaty byla prvním důvodem, kvůli kterému jsem s přijetím nabídky ihned.cz k blogování neváhal. Může-li totiž tento - velice skromný - blog alespoň nepatrně (a nepochybně jen časem) přispět k byť částečné změně v tomto ohledu, bude mít mé snažení smysl.

Druhým důvodem mého blogování je jeho samotná forma.

Záměrně jsem Vás v úvodu tohoto úvodního příspěvku neoslovil „vážení čtenáři". Tento blog Vám totiž umožňuje být nejen pasivním čtenářem, ale také aktivním spolutvůrcem naší společné cesty. Budu velmi rád, pokud tuto možnost využijete k co nejotevřenější diskusi na témata, která Vám budu s to nabídnout. Slibuji Vám na oplátku, že v rámci svých skromných možností udělám vše pro to, abych na Vaše dotazy, připomínky a kritiku uspokojivým způsobem reagoval.

Rovněž Vám budu vděčný za Vaše náměty na témata, o kterých byste rádi na těchto stránkách diskutovali.

Dovolte mi závěrem tohoto úvodního příspěvku přání - nechť je naše společná cesta oproštěná od momentálních pomíjivých kauz a věnuje se podstatnému, nechť je maximálně otevřená a věcná. Tedy taková, jakým by měl být i náš obecný přístup k evropské integraci.