Do hlavní role v Evropě se dostává dav. Či lépe řečeno: Řada politiků a veřejných intelektuálů se ho do hlavní role snaží obsadit. Vykreslují souboj, který se má odehrát mezi "sebestřednými a nezodpovědnými" elitami a lidovou masou, v níž je podle nich ukryta jakási vyšší moudrost.

U nás jsou reprezentanty tohoto myšlenkového směru především Václav Klaus a Petr Robejšek. Jejich motivace je znepokojivou otázkou − zvláště když víme, jaká byla role lidových mas popouzených proti "elitám" v nedávné minulosti. Pokus o odpověď na závěr přijde, ale nejprve stojí za to se blíže podívat na jejich myšlenkové postupy, které koneckonců o motivaci také leccos naznačují.

Nejcharakterističtější je, že adorace davu je spojena s řadou intelektuálních faulů. Nejlépe je to vidět na myšlení Václava Klause. Ten se v nedávném vystoupení na mítinku Alternativy pro Německo dovolával španělského filozofa Josého Ortegy y Gasseta a jeho slavného díla Vzpoura davů.

Právě davové povstání proti elitám je podle Klause potřeba, aby Evropa "byla zachráněna". Jenže potíž je v tom, že Ortega y Gasset uvažoval ve dvacátých a třicátých letech 20. století o davu přesně v opačném smyslu, než nyní Klaus. Považoval davovost nikoliv za naději, ale za hrozbu, dokonce za projev "naprosté demoralizace lidstva".

Kdyby slyšel, že současný dav, v mnohých ohledech podobný tomu, který analyzoval, má provést nějakou revoluci, zřejmě by se obrátil v hrobě.

Davový člověk dnes

Situace samozřejmě není stejná jako ve dvacátých letech minulého století, ale číst Ortegu y Gasseta pořádně se v každém případě vyplatí. Je pak hned zřejmé, s čím si vlastně Václav Klaus a spol. hrají. Hlavní charakteristikou davu, či lépe řečeno davového člověka, je podle Ortegy y Gasseta sebevědomá omezenost.

"Dříve měl dav za to, že menšiny politiků přes všechny nedostatky a chyby rozumějí veřejným otázkám trochu víc než on sám. Nyní si naopak dav myslí, že má právo vnutit a učinit zákonem své hospodské rozumy," napsal španělský filozof před 84 lety. Dnes jako by se situace podivuhodně opakovala.

Přitakání davu není podle Ortegy y Gasseta ničím pozitivním, nejde o žádné vítězství demokracie. Naopak vede k jakési hyperdemokracii, kde se postupně přestávají uznávat liberální principy ochrany menšin, normy, brzdy, pojistky, mechanismy parlamentarismu. Analogie k dnešku je zjevná. Dav chce rychlé řešení složitých problémů, má sklon, slovy Ortegy y Gasseta, "jednat přímo, bez zákona, vnucovat svá přání". A někteří intelektuálové a politici mu jdou vstříc, potlačujíce prvky liberalismu, který stojí ze všeho nejvíc na ohledu k jinakosti.

Tu jeden přijde s návrhem na zákaz celého jednoho náboženství, tu druhý vystoupí s tím, že by se měla ukončit spolupráce v rámci Evropské unie. Nastává soumrak ohledu k druhým. Přestává se rozlišovat mezi potřebnými a nebezpečnými, nepřátelé jsou rázem všude. Ideál davu se zvolna naplňuje: "Dav si nepřeje soužití s ničím, co k němu nepatří. Na smrt nenávidí všechno, co není davem," píše Ortega y Gasset. Docela z toho mrazí.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se