Íránský jaderný program, který začal být budován již za šáhovy éry, upoutává v posledních letech pozornost nejen odborné, ale i široké veřejnosti. Pro jeden názorový tábor je jaderný Írán nepřípustnou hrozbou mezinárodní bezpečnosti a světového míru. Vždyť přece nemůžeme dovolit státu, jehož představitel volá po vymazání jiného státu z mapy, vlastnit jaderné zbraně! Ať již byla tato slova ztracena v překladu či nikoliv, neporazitelný Írán je nepřípustný. Pro druhé je íránský jaderný program věc národní hrdosti či spravedlnosti. Vždyť konec konců, Izrael také vlastní jaderné hlavice a několikrát vyhrožoval jejich použitím. Zastrašování ke zbraním hromadného ničení patří. Podle některých teoretiků, kteří založili své teorie na zkušenostech studené války, je zastrašování prvkem, který vnáší do mezinárodních vztahů stabilitu.
Je však nutné si uvědomit, že struktura mezinárodních vztahů se od konce studené války značně změnila a další rozšíření zbraní hromadného ničení může mít katastrofální následky. Zvlášť v případě, kdy státy ztratí kontrolu nad svými zbraněmi a ty se dostanou do rukou teroristických skupin, z nichž by se našla řada těch, které by tyto zbraně neváhaly použít. Ačkoliv má k této situaci nejblíže Pákistán, události posledních dvou let nasvědčují tomu, že na mapě států vlastnících jaderné zbraně přibude s vysokou pravděpodobností další stát. Přestože Írán mnohokrát deklaroval, že svůj jaderný program má pouze pro mírové účely, stále nedovoluje zpřístupnění některých pracovišť, výslechy personálu, navíc stále pokračuje v obohacování uranu, a to navzdory vůli Rady Bezpečnosti OSN. Podle poslední zprávy Mezinárodní agentury pro atomovou energii z pátého června tohoto roku „zůstává cela řada nevyřešených otázek, které zvyšují obavy a které musí být vysvětleny, aby bylo možné vyloučit vojenskou dimenzi íránského jaderného programu".
Vše nasvědčuje tomu, že se s jaderným Íránem budeme muset smířit. Izraelský preventivní útok za účelem vyřazení jaderného programu by vyústil ve válku s nepředvídatelnými následky, jak pro světový mír, tak pro světovou ekonomiku, pokud by se Írán například rozhodl kontrolovat úžinu Hormuz, nebo by se opakovala situace z Yom Kippurské války v roce 1973, kdy OPEC v reakci na zásobování Izraele vojenskými prostředky ze strany USA vyhlásil ropné embargo. Od Yom Kippurské války se toho mnoho změnilo. Státy jako Sýrie a Egypt rozšířily svůj arzenál chemických zbraní a značně pokročily v jaderném programu. Je skutečně otázkou, zda se do této riskantní akce Izraelci v krajní nutnosti pustí, a to i bez vojenské podpory Spojených států, navíc když Barack Obama má jiné představy o řešení tohoto konfliktu. A jiná možnost?
Druhou možností je, že Írán bombu získá. To pravděpodobně bude mít za následek jednak agresivnější a sebevědomější zahraniční politiku Íránu, jak na regionální, tak světové úrovni. V úvahu také připadá zřetelnější podpora Palestinců v boji za jejich práva či podpora teroristických skupin bojujících proti „sionistům" a okupantům. Vedlejším efektem vzniku nové regionální jaderné mocnosti budou snahy okolních států rovněž dohnat Írán. Je tedy možné, že Saudská Arábie, Sýrie či Egypt budou dělat všechno proto, aby rovněž dotáhly svůj jaderný program do konce a zbrojní spirála bude roztočena. A protože patřím k těm teoretikům, kteří tvrdí, že proliferace zbraní hromadného ničení zvyšuje riziko jejich použití, ať již úmyslného či neúmyslného, tak se tedy v duchu ptám: Quo vadis, Middle East?
Každá mince má i hranu. Je však málo pravděpodobné, že na ni mince padne, stejně jako že státy Blízkého východu odzbrojí. Vždyť nestojí právě existence Izraele na politice jaderné dvouznačnosti? A nejsou to právě izraelské hlavice a přítomnost Američanů nebo jejich spojenců, kteří téměř obklíčili Írán, což tlačí Irán k vyzbrojení, stejně jako posiluje snahy okolních států rozvíjet ofenzivní kapacity svých zbrojních programů?
Je skutečně možné, že Írán má v záměru rozvinout svůj jaderný program pro mírové účely. Proč je tedy tolik nejasností okolo a proč plně nespolupracuje s mezinárodním společenstvím a nečiní tak transparentně? Navíc mít jadernou technologii, plány na výrobu jaderné hlavice, dostatek materiálu, rakety dlouhého doletu, byla by hloupost nějakou tu hlavici nevyrobit a nezapsat se do dějin jednou pro vždy.
Ondřej Filipec
student Katedry politologie a evropských studií
