Byl hercem, scénáristou, režisérem i filmovým producentem, který se jako jeden z mála českých herců po válce dokázal prosadit v Hollywoodu - byť tam odešel nedobrovolně. Natočil víc než sedmdesát celovečerních filmů, víc než dvě desítky také napsal a režíroval. Hugo Haas, jedna z největších hvězd české meziválečné kinematografie, zemřel právě před čtyřiceti lety, 1. prosince 1968.
Na jeho civilní herecký projev i mistrovský talent pro dialog se dnes poněkud zapomíná. Neprávem. Jeho filmy nejsou tak často reprízované jako komedie Vlasty Buriana či Oldřicha Nového, nicméně ve třicátých letech měl málokdo na české filmové scéně takový vliv a oblibu, jako Hugo Haas. V mladém Československu stál u zrodu zvukového filmu, a v podstatě tu rozvinul žánr společenských situačních komedií.
Baarová má oči Mandlové
Jen v roce 1931 hrál Haas hned v pěti celovečerních snímcích, z nichž zejména komická figura vášnivého fotbalového fanouška Richarda Načeradce v Innemannově adaptaci Poláčkova humoristického románu Muži v offsidu a v následném pokračování Načeradec, král kibiců z něj udělala filmovou hvězdu první velikosti.
Jeho scénáristickým debutem se stala Fričova komedie Život je pes, kde Haas vytvořil dvojroli mladíka a stárnoucího profesora. Poprvé mu tu sekundovala i tehdy ještě neznámá Adina Mandlová. Bývalá modelka salonu Rosenbaum ("Byla jsem tehdy hudebná jak lunt, a tudíž senzační věšák na šaty," říkávala Mandlová) v Haasovi na čas nalezla nejen životního partnera, ale zejména průvodce na své strmé cestě ke slávě.
Mandlová sama ve své knize Dneska už se tomu směju vzpomíná: "Krátce před premiérou filmu Život je pes jsme se spolu procházeli po pražských Příkopech. Já byla neznámá manekýnka, zato on už byl tehdy veliká hvězda. V jednu chvíli mi Haas povídá - To máš vztek, že za mnou se každý otáčí, a tebe nikdo nezná! Načež já se usmála a sarkasticky prohodila: Počkej za pár let. Budou se ptát, kdo je ten ošklivej Žid, co chodí s Mandlovou."
Ve stejné době měla premiéru i Madla z Cihelny, kde po Haasově boku zazářila Lída Baarová. (Právě Haas je ostatně považován za autora populárního bonmotu "Baarová má oči mandlové, Mandlová zase barové.") V následujících pěti letech Haas s Mandlovou vytvořili na deset filmových dvojic, k jejich nejslavnějším filmům patří Mazlíček, Nezlobte dědečka, Ať žije nebožtík, Velbloud uchem jehly, Švadlenka, Mravnost nade vše nebo Děvčata, nedejte se, z nichž některé Haas i režíroval.
V roce 1938 se Haas oženil s Marií "Bibi" Bibikoffovou, herečkou a tanečnicí, jejíž otec, ruský šlechtic Michail Bibikoff, byl posledním carským velvyslancem ve Švýcarsku.
Galén zmizel v Hollywoodu
Už v předmnichovském období se však Haas, syn židovského obchodníka, stal obětí rasistických štvanic. Právě tehdy Haas vytvořil své vrcholné dramatické role - Doktora Galéna v jevištní i filmové adaptaci Čapkova dramatu Bílá nemoc a konzula Busmana v Čapkově další hře RUR.
Právě ta se stala jeho posledním angažmá na české scéně. Hned zkraje roku 1939 byl Haas doslova z hodiny na hodinu pro židovský původ propuštěn z Národního divadla a záhy nucen s manželkou Marií emigrovat. Zachránil si tak život. Jeho otec i bratr, hudební skladatel Pavel Haas, zahynuli v Osvětimi.
Haas dokázal svůj všestranný talent zužitkovat i v zámoří. V Hollywoodu začal kvůli přízvuku epizodními rolemi cizinců (mezi lety 1943 a 1950 vytvořil dvacet takových postav). V padesátých letech se však prosadil i jako režisér a pod hlavičkou své vlastní produkční společnosti Hugo Haas Corporation natočil dodnes ceněná dramata Dívka na mostě, Edge of Hell, Žena bližního tvého či film Pickup, v němž Haas adaptoval Koptův román Hlídač číslo 47 a v němž rovněž ztvárnil hlavní roli. V řadě filmů využil i neblahou zkušenost emigrace, motiv židovského utečence před hrůzami nacismu se opakuje hned v několika jeho filmech.
V šedesátých letech se Haas vrátil do Evropy, spolupracoval zejména s rakouskou televizí. Zemřel ve Vídni, pochován je na židovském hřbitově v Brně.
Irena Zemanová, foto: archiv
