Satanské verše: dějiny jednoho prokletí

Když před dvaceti lety, 26. září 1988, vyšel nový román Salmana Rushdieho Satanské verše, asi jen málokdo tušil, co všechno se kolem tohoto díla bude dít za půl roku.

Spisovatel Martin Amis ve vynikajícím eseji věnovaném jeho kamarádovi a česky otištěném ve sbírce Návštěva u paní Nabokovové výstižně píše, že každý spisovatel usiluje o to, aby si jej svět všiml a aby jej četl. Ale ne tak moc jako Rushdieho - a ne takhle doslovně.

Muslimský svět reagoval na Rushdieho knihu velmi opožděně - příznačně, chtělo by se škodolibě dodat. V tom, co britští čtenáři vnímali jako další román autora, jemuž je satirický výraz vlastní (ostatně Hanba byla zakázána v Pákistánu, kvůli Dětem půlnoci dokonce Rushdieho zažalovala Indíra Gándhíová pro pomluvu), muslimský svět spatřil spiknutí "světového židovstva", jehož je prý Salman Rushdie agentem.

Ve světě palcových titulků

Sloveso "spatřil" je zde ovšem poměrně nepřípadné, neboť dodnes zůstává otázkou, kolik z ajatolláhových stoupenců Satanské verše četlo. Jisté je jedno: mnozí kvůli nim zaplatili životem.

Když byl "závadný" obsah knihy deklarován, propukly po muslimském světě nepokoje, které si vyžádaly šest lidských životů v Islámábádu a na sto zraněných v Kašmíru. Přitom se podepisovaly petice, pálily Rushdieho knihy a třetího dne (14. února 1989) byla vyhlášena fatwa.

Satanské verše přinesly Salmanu Rushdiemu slávu, o niž jistě nestál. Zatímco předtím byl znám především milovníkům knih, fatwa z něj udělala světovou celebritu a dvojnásobného exulanta.

"Salman Rushdie zmizel do světa palcových titulků," poznamenává ve zmiňovaném eseji velice trefně Martin Amis.

Pokud psal Rushdie předtím o exilu z pozice člověka, který se narodil v Bombaji a většinu dospělého života prožil ve Velké Británii, pak fatwa jej odsoudila do exilu vnitřního. A to všechno kvůli několika pasážím v textu, jejichž urážlivost pro islám si v době psaní Rushdie sám patrně ani neuvědomoval.

Britové s Rushdiem neuvěřitelně silně sympatizovali. Intelektuálové, politici i řadoví občané přijali jeho osud za svůj. Nikdo si nestěžoval, že Británie tím na sebe vzala příliš velké riziko. O to větší bylo rozhořčení, když se Rushdie odstěhoval do Spojených států. Tento další "exil" světoobčana Rushdieho brali jako svého druhu zradu a někteří obzvlášť aktivní spisovatelé mu to neodpustili dodnes.

Častým tématem Rushdieho knih je vztah mezi Západem a Východem - zde se však ona "jinakost", které se západní autoři tak rádi dovolávají a jež v sobě má stále něco romanticky přitažlivého, ohlásila způsobem naprosto radikálním. Z autora coby pozorovatele dějin učinila jejich přímého aktéra. S trochou cynismu by bylo možné dodat, že zcela v souladu s Rushdieho poetikou se autorovi dostalo světové proslulosti "díky" románu, který v kontextu jeho díla svými kvalitami nevyčnívá.

Sblížení fanatismu s povrchností

Satanské verše jsou sice vtipné, nápadité, sršící ironií a satirou, ovšem zdaleka se nemůžou rovnat Dětem půlnoci s jejich strhujícím vypravěčským nábojem, Hanbě s výstižně zachycenými moderními dějinami Pákistánu anebo pozdějším románům, jakými jsou poetický Maurův poslední vzdech, rock'n'rollová Zem pod jejíma nohama či manhattanská Zuřivost. Nicméně právě román Satanské verše "způsobil" autorovi nechtěnou celosvětovou popularitu: Rushdie pronikl do vtipů, sitcomů, jinými slovy do oné sféry pop-kultury, která komentuje věci na povrchu, věci přejaté.

Není bez zajímavosti, že v tomto ohledu dochází ke zvláštnímu sblížení islámského fanatismu a západní povrchnosti: stejně jako román nečetli mnozí z těch, kteří na Východě přivolávali na autora hněv Boží, tak jej nečetli ani ti, kteří o něm zasvěceně rozmlouvali na Západě, přitahováni aurou skandálního, zakázaného. Jako by transgrese (a je jedno, zda skutečná nebo domnělá) zakládala cestu k výlučnému vědění.

Marketingový strach

V průběhu osmdesátých a devadesátých let došlo po světě v souvislosti se Satanskými verši k různým neštěstím - například byl zavražděn Rushdieho japonský překladatel.

Velice výmluvný je nicméně způsob, jakým byly Satanské verše uvedeny na český trh. Kniha byla v tuzemsku prodávána bez podpisu překladatele a bez označení nakladatele, to vše v úporné snaze co nejvíc vydělat na autorovi, odsouzeném k smrti nejvyšším íránským duchovním. Je jen málo počinů v dějinách českého knižního průmyslu, které se svou nechutností mohou tomuto marketingovému strachu rovnat.

Příběh Satanských veršů Salmana Rushdieho je nicméně velice poučný: ukazuje, že s tím, jak v současném globalizovaném světě mizí hranice, bortí se zároveň hradba onoho křehkého výdobytku západní civilizace, jímž je liberalismus a svoboda projevu.

Ladislav Nagy, foto: www.isifa.com