Některá média tento týden přinesla důležitou zprávu: na českých školách roste agresivita. Jaká pak to novina. Asi to nikdo nečekal. Vždyť na ulicích potkáváme jenom slušně vychované děti. No, to jsem tedy asi hned na úvod přehnal. Potěšitelné ovšem je, že ve zprávách nezůstalo pouze u konstatování, ale objevilo se i několik řešení. To nejoriginálnější prý vymysleli v USA. Učitelé kromě pomůcek k výuce dostanou na začátku školního roku střelnou zbraň (pokud již nemají vlastní) a tu mohou tajně u sebe nosit. Co kdyby došlo opět k masovému vraždění ve škole? Díky tomuto modernímu výchovnému nástroji by tomu mohli zabránit. Přiznám se, že při představě učitele, který umravňuje žáky se zbraní v ruce, mně vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Ještě že je to v USA. Už ale slyším některé škodolibé realisty: „Dočkej času …“

 

Vinnetou má pravdu


Ano, učitele je nutné vyzbrojit, ale zbraněmi úplně jiného druhu a kalibru. Vytloukání klínu klínem k ničemu nevede. Utkvělo mi v paměti, jak v jednom dílu Mayových indiánek sám velký náčelník apačů Vinnetou tvrdí, že násilí plodí jen další násilí. Myslím si, že se tento vzor nás, kteří jsme dětství prožili ještě v minulém století, jako vždy nemýlil. A toto moudro platí i ve výchově. Možná pro některé „humanisty“ překvapivě nejsem pro úplný zákaz tělesných trestů, ale jsem přesvědčen, že násilí ze strany vychovatele je jedním ze zdrojů násilí u dítěte. Tělesný trest by tedy měl být pouze krajním řešením v závažných situacích.

 

Nový vítr do škol

 

Moderní „zbraně“, kterými by měli být vyzbrojeny naše školy jsou kromě jiného nové předměty zaměřené na výchovu. Příkladem může být třeba etická výchova. Ta se snaží žáka učit prosociálním postojům, což v praxi znamená, že ten je ochoten sám od sebe udělat něco dobrého pro druhé, aniž by za to něco očekával. Pozorování během hodin etické výchovy mi potvrdily, že takový typ chování se dá velmi dobře ve škole naučit a vylučuje se tím agresivní chování ve skupině.

 

Snažím se s kolegy podle vzoru slovenského školství tento nový předmět prosadit i do dalších škol, ale tvrdě narážíme. Pro mnoho ředitelů je důležitější přidat hodiny matematice, přírodopisu nebo fyzice. Je to nepochopení situace, ve které se ocitly naše děti. Škola musí reagovat na potřeby doby a to znamená, že se dnes nesmí zříkat své výchovné funkce.

 

Pokud tomu tak je (a bohužel to platí o mnoha školách), tak nechápu proč se lidé brání platit třicetikorunový regulační poplatek u lékaře, když notná část našich daní jde do nepružně fungujících škol. To nám však nevadí? Školy nejsou firmy v tvrdém konkurenčním prostředí, to snad každý ví, ale i přes mnohá rizika si někdy říkám: „Škoda, že tomu tak není.“