Kontaktní oční čočky profesora Wichterleho dnes používají lidé na celém světě, přesto se komunistický reřim v Československu nejprve rozhodl jejich vývoj roku 1958 zrušit, později Wichterlův dokončený patent normalizační úředníci prodali za směšnou částku do USA.
Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově, kde jeho dědeček založil firmu na hospodářské stroje. Po složení maturity na gymnáziu se přihlásil v roce 1931 na Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství (VŠCHTI) v Praze.
Diplomovou práci vypracoval v roce 1935 u profesora Emila Votočka, zakladatele české školy organické chemie. V roce 1936 dosáhl Wichterle doktorátu technických věd. U profesora Votočka pak pracoval jako asistent až do doby, kdy nacisté 17. listopadu 1939 uzavřeli české vysoké školy.
Pozdržel objev kvůli nacistům
Po uzavření škol začal Wichterle pracovat ve výzkumném ústavu Baťových závodů ve Zlíně. Tam od roku 1940 vedl výzkumnou skupinu, která se zabývala polyamidy. Již v roce 1941 téměř dokončil vynález pružného vlákna. Krátce před dovršením objevu však výzkum přerušil, když chtěl zabránit tomu, aby vynález padl do rukou nacistů.
Dnes známý silon se tak začal vyrábět až po druhé světové válce. Ještě předtím byl Wichterle v roce 1943 zatčen gestapem pro styky s formujícím se odbojem a ve vězení strávil čtyři měsíce.
V roce 1945 se Wichterle vrátil na VŠCHTI, dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet. Čtyři roky po válce rozšířil svou habilitaci na obor technologie umělých hmot, založil katedru technologie plastických hmot a stal se i jejím prvním profesorem.
Roku 1952 vznikla samostatná Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT) a Wichterle se i přes svůj “buržoazní” původ díky vědeckým úspěchům stal jedním z jejích tří děkanů. Začal se zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které bobtnají vodou, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty.
První čočky na vlastní oči
První prototyp čoček vyrobil a vyzkoušel roku 1957. Čočky ale měly drsný povrch a v oku pálily. Přesto si Wichterle sám na sobě ověřil, že se čočkami dá korigovat zrak.
Roku 1958 ale proběhly komunistické čistky a vedení VŠCHT Wichterleho, který nebyl členem KSČ, vyloučilo z fakulty. Na VŠCHT tak také došlo k oficiálnímu ukončení výzkumu kontaktních čoček. Ještě ve stejném roce se profesor Wichterle stal ředitelem nově vzniklého Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd. Nakonec rozhodující pokusy s převedením hydrogelů do tvaru kontaktních čoček provedl doma.)
“Na Štědrý den odpoledne jsem si vyrobil první čočky.” vzpomínal na rok 1961. Prototyp odlévacího zařízení si postavil z dětské stavebnice Merkur a odstředivé zařízení poháněl dynamem z jízdního kola svých synů. Metoda odstředivého lití umožnila vyrábět jak kvalitnější čočky, tak i jejich produkci v malých sériích.
Uznání až po roce 1989
Profesor Wichterle se zapojil i do politického života v Československu. V letech 1968 až 1969 byl poslancem České národní rady, od ledna do listopadu 1969 poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSSR. Patřil také k prvním signatářům manifestu Dva tisíce slov.
Silným impulsem pro rozchod s vládnoucí mocí se stalo Wichterleho vystoupení v národním shromáždění, když po invazi vojsk armád Varšavské smlouvy kritizoval politiku vedení KSČ. Wichterle byl na základě svých postojů zbaven místa ředitele Ústavu makromolekulární chemie a dále pracoval jen jako řadový vědecký pracovník.
Wichterlův vynález kontaktních čoček tehdejšímu Československu získával nemalé prostředky z licenčních poplatků. Když ale po roce 1968 Wichterle upadl v nemilost, prodala Akademie věd jeho patenty do USA za částku, která odpovídala zhruba jednoročnímu výnosu z licencí.
Uznání se ve své vlasti Wichterle dočkal až po roce 1989. V roce 1990 byl rehabilitován a prezident Václav Havel ho jmenoval předsedou Československé akademie věd. Funkci zastával až do zániku Čekoslovenska v roce 1993. Od téhož roku nese jeden z asteroidů naší sluneční soustavy jméno Wichterle.
Autor či spoluautor přibližně 150 patentů a více než 200 publikací profesor Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998.
Ondřej Luštinec, foto: VŠCHT
