Když na konci 19. století podával majitel vyhlášeného železářství Ladislav Rott první návrh na vybudování podzemní dráhy, netušil, že se metro v Praze opozdí a on se jeho spuštění do provozu nikdy nedožije.
Jeho plány byly tenkrát zamítnuty, stejně tak se neuskutečnily ani další návrhy ve dvacátých letech. O metru se v metropoli hovořilo i během druhé světové války a na začátku padesátých let. Nikdo ale neměl odvahu se do nákladné stavby pustit. Přitom některé původní projekty už kopírovaly směr dnešních linek.
Archivní snímky trasy A
Když se konečně přistoupilo ke stavbě, jako první vznikla trasa C. Na ní navázaly linky A a B. Právě Áčko slaví třicáté výročí, kdy byl do provozu uveden úsek mezi stanicemi Leninova (dnešní Dejvická) a Náměstí Míru. Na koleje vyjely také nové vozy metra, které můžeme třeba na Béčku potkat dodnes.
Ačkoliv byla trasa A spuštěna jako druhá, uchovala si jedno významné prvenství. Poprvé překonala řeku Vltavu v úseku mezi stanicemi Staroměstská a Malostranská. Céčko se ve směru na Holešovie o šest let opozdilo.
Stanice byly ražené v tak zvaném "pražském stylu". To znamená dva tubusy pro koleje metra, jeden tubus pro středový sál a další šikmý pro eskalátory. Jen stanice Leninova nebyla už v hloubce a mohla tak vzniknout klasickým hloubením.
Tehdejší cestující byli zvyklí na některé prvky, které se v pražském metru dnes již nevidí. Jízdu vlaku povolovala staniční výpravčí, místo štípání lístků byly turnikety. O jejich opětovném zavedení se uvažuje i v současnosti.
Trasa A slaví kulaté výročí, nemůže se ale pochlubit přílišným rozšiřováním. Jen před několika lety byla přidána stanice Depo Hostivař, která vznikla přestavbou služební budovy. Áčko je tak nejkratší z celého pražského systému, má jen 13 stanic. To by se ale mohlo v blízké budoucnosti změnit. V plánu je jeho postupné prodloužení až na letiště v Ruzyni.