Když na konci 19. století podával majitel vyhlášeného železářství Ladislav Rott první návrh na vybudování podzemní dráhy, netušil, že se metro v Praze opozdí a on se jeho spuštění do provozu nikdy nedožije.

Jeho plány byly tenkrát zamítnuty, stejně tak se neuskutečnily ani další návrhy ve dvacátých letech. O metru se v metropoli hovořilo i během druhé světové války a na začátku padesátých let. Nikdo ale neměl odvahu se do nákladné stavby pustit. Přitom některé původní projekty už kopírovaly směr dnešních linek.

Když se konečně přistoupilo ke stavbě, jako první vznikla trasa C. Na ní navázaly linky A a B. Právě Áčko slaví třicáté výročí, kdy byl do provozu uveden úsek mezi stanicemi Leninova (dnešní Dejvická) a Náměstí Míru. Na koleje vyjely také nové vozy metra, které můžeme třeba na Béčku potkat dodnes.

Ačkoliv byla trasa A spuštěna jako druhá, uchovala si jedno významné prvenství. Poprvé překonala řeku Vltavu v úseku mezi stanicemi Staroměstská a Malostranská. Céčko se ve směru na Holešovie o šest let opozdilo.

Stanice byly ražené v tak zvaném "pražském stylu". To znamená dva tubusy pro koleje metra, jeden tubus pro středový sál a další šikmý pro eskalátory. Jen stanice Leninova nebyla už v hloubce a mohla tak vzniknout klasickým hloubením.

Tehdejší cestující byli zvyklí na některé prvky, které se v pražském metru dnes již nevidí. Jízdu vlaku povolovala staniční výpravčí, místo štípání lístků byly turnikety. O jejich opětovném zavedení se uvažuje i v současnosti.

Trasa A slaví kulaté výročí, nemůže se ale pochlubit přílišným rozšiřováním. Jen před několika lety byla přidána stanice Depo Hostivař, která vznikla přestavbou služební budovy. Áčko je tak nejkratší z celého pražského systému, má jen 13 stanic. To by se ale mohlo v blízké budoucnosti změnit. V plánu je jeho postupné prodloužení až na letiště v Ruzyni.