Česká energetika jen stěží může mít silnější téma, než je aktuálně podaná žádost o zahájení řízení EIA, vliv stavby na životní prostředí, na zvažovanou dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Temelín. Výstavba nových energetických zdrojů je vždy mimořádně časově i kapitálově náročná a v tomto případě jde navíc o jednu z největších připravovaných investic se strategickým významem pro domácí ekonomiku.
Jsme si plně vědomi toho, že jaderná energetika má - i přes většinovou podporu obyvatel - řadu odpůrců. Víme, že záměrem dostavby Temelína nebudeme sbírat kladné body v popularitě. Spoluzodpovědnost za budoucí dostatek zdrojů v ČR nás však vede k tomu, že musíme tento krok učinit. V následujícím dlouhém období jsme připraveni obhájit nezbytnost rozvoje jaderné energetiky v diskuzi s domácí i zahraniční veřejností.
Je logické, že veřejnost zajímají odpovědi na otázky, které jsou s novým jaderným zdrojem spojeny: „Potřebujeme vůbec nový zdroj?", „Proč právě jádro a ne třeba nová vodní či uhelná elektrárna nebo větrný park?", „Nebude energie z takového zdroje příliš drahá?". Stejné otázky si klademe i my. A stejné si kladla i Pačesova komise. Její průběžná zpráva je známa, je rozumné rozvíjet všechny dostupné zdroje včetně jaderných.
Současná poptávka po elektrické energii má rostoucí tendenci úměrně růstu celé české ekonomiky. Vliv na zvyšování spotřeby má přitom nejen průmysl, ale i domácnosti, které jsou vybaveny stále větším množstvím spotřebičů. Současnou situaci zatím dokážeme zhruba do roku 2020 zvládnout z domácích zdrojů, bez jejich rozšíření bychom se ale poté stali závislými na dovozu elektrické energie ze zahraničí. Pokud ovšem bude odkud, protože okolní státy mají nedostatek elektřiny již nyní a situace se bude spíše zhoršovat - například Polsko pro letošní rok neplánuje žádný vývoz.
Česká republika má jen jednu primární surovinu pro výrobu elektrické energie, a tou je hnědé uhlí. V současnosti má také uhlí na výrobě největší podíl, ten ale bude do budoucna klesat s tím, jak budou jeho zásoby docházet. Již nyní je tak potřeba hledat zdroje, které jej dokáží nahradit a nadto naše celkové kapacity ještě zvýšit, aby dokázaly pokrýt rostoucí poptávku.
Každý zdroj má své silné i slabé stránky. Plynové elektrárny mají nízké náklady na výstavbu, ovšem pro masivnější využití v ČR nejsou příliš vhodné kvůli závislosti na dodávkách paliva z potenciálně nestabilních zemí a velkým cenovým výkyvům zemního plynu. Určitě však najdou z části smysl i u nás.
Vodní zdroje nejsou reálnou variantou kvůli neexistenci dalšího vhodného místa ke stavbě velké elektrárny a relativně malému výkonu. Větrné a sluneční elektrárny jsou vhodné jako doplňkové zdroje, hlavní tíhu výroby však kvůli nahodilému fungování a vysoké ceně zatím nemohou nést. Ani čistě technicky zatím nejsou na takové úrovni, aby jejich podíl mohl být vyšší než v řádu procent.
V dané situaci je tedy zaměření na výstavbu nového jaderného zdroje o kapacitě dvou až tří tisíc MW logické. Specifikem jaderných elektráren je jejich velká investiční a technická náročnost, která se odráží i ve vysokých kapitálových nákladech - ostatně samotná výstavba potrvá i se schvalovacím procesem okolo 15 let. Naopak provozní náklady jsou u jaderných elektráren v porovnání s jinými typy základních zdrojů (uhlí, plyn) velmi nízké. Souhrnným ekonomickým ukazatelem je pak cena jedné vyrobené kWh, v níž se odrážejí jak kapitálové, tak provozní náklady. Tato cena za 1 kWh se přitom dokáže dostat i na úroveň poloviny ceny elektřiny vyrobené v hnědouhelné elektrárně. Velmi pozitivním faktorem je, že případné výkyvy ceny jaderného paliva mají na cenu vyráběné elektřiny jen minimální vliv - zatímco například u uhelných a plynových elektráren se palivo na ceně vyrobené elektřiny podílí z 60 a více procent, u jaderných elektráren jde jen o zhruba 10 procent. Situace na trhu jaderných paliv je navíc aktuálně i výhledově velmi dobrá - působí zde dodavatelé z různých částí světa, zásoby uranu jsou odhadovány až na 270 let a ČEZ má s nákupem tohoto paliva bohaté zkušenosti. Díky tomu nehrozí závislost na rizikových či nestabilních dodavatelích. Samotným palivem se navíc lze díky jeho dobré skladnosti a malým objemům snadno předzásobit.
Z charakteru fungování jaderné elektrárny vyplývá, že jde o běh na dlouhou trať, počítáme-li s 15 lety výstavby a minimálně 40 lety fungování, během nichž elektrárna postupně vrací náklady a generuje zisk. Investice s tak dlouhou dobou návratnosti vyžaduje jasně deklarovanou celospolečenskou podporu. Tuto podporu v České republice jaderná energetika má - s jejím rozvojem počítá schválená energetická koncepce ČR do roku 2030.
Kromě ekonomického pohledu na věc je důležité vidět i ekologické souvislosti spojené s fungováním jaderné elektrárny. Hlavním faktorem přitom je, že neprodukuje žádné skleníkové plyny (CO2), které podle většiny vědců přispívají ke globálnímu oteplování. Úspora emisí CO2 díky jaderným elektrárnám přitom vůbec není zanedbatelná - podle studie Massachusetts Institute of Technology by ztrojnásobení světové produkce elektřiny v jaderných elektrárnách do roku 2050 uchránilo zemi od vypouštění až 1,8 miliardy tun uhlíku ročně. Vzhledem k současné nepřehledné situaci v oblasti vydávání emisních povolenek je navíc příklon k jádru nejen přínosný pro životní prostředí, ale i ekonomicky prozíravý.
Nový jaderný zdroj s sebou přináší i další pozitivní dopady, a to jak pro českou ekonomiku jako celek, tak v regionálním měřítku. Přestože zatím nebyla vyhlášena výběrová řízení pro dodavatele, můžeme reálně očekávat, že české podniky mohou pokrýt až 50 procent celkových dodávek spojených s výstavbou, dojde i k rozvoji lokální infrastruktury. Při samotné výstavbě vzniknou řádově tisíce nových pracovních míst, v nové elektrárně bude posléze potřeba několik set kvalifikovaných zaměstnanců. ČR patří k několika málo zemím na světě, které mají know-how pro vybudování jaderné elektrárny a její následný provoz.
Dostavba jaderné elektrárny Temelín je pro budoucnost české energetiky naprosto klíčová. Pokud chceme zároveň zachovat energetickou bezpečnost a nezávislost na potenciálně rizikových zdrojích, minimalizovat dopady výroby elektrické energie na životní prostředí a zároveň požadujeme dostatečně efektivní provoz, je nový jaderný zdroj optimální volbou.
Při pohledu do světa je zřejmé, že k tomuto závěru došla řada zemí. Ne každá má však jako ČR historickou výhodu v podobě více než dvaceti let bezproblémového provozu jaderných elektráren, dostatku kvalifikovaných pracovních sil a podpory jaderné energetiky jak ze strany státu, tak i většiny jeho občanů.
Ladislav Kříž, mluvčí Skupiny ČEZ
