Prezident republiky a čestný předseda ODS Václav Klaus v dnešní MF DNES pravil: „Pravděpodobně jsem ještě pár dní v ODS. Uvidíme."

A o kus dál: "Je naprosto nezbytné, aby byla nějaká strana, která se realisticky dívá na procesy, které se odehrávají v dnešní Evropě. Takovou stranu bych považoval za strašně potřebnou u nás i kdekoli jinde v Evropě. Něco takového bych určitě podpořil."

K čemuž mě napadá jen několik poznámek. 

Za prvé: Klaus je týden před kogresem ODS, kam možná ani nepůjde, mimořádně nervozní, protože sice samozřejmě není žádný aktivista, ale aby vyhrál Topolánek, to samozřejmě taky nemůže připustit, takže aspoň vyhrožuje. Při známé Klausově zásadovosti by možná ale nakonec mohl složit jen titul čestného předsedy, kam by mohl dosednout další z otců zakladatelů a nositelů těch pravých hodnot ODS Miroslav Macek.

Za druhé: Klause pomalu, ale jistě opouští soudnost. Léta mu v Česku bez mrknutí procházejí věty jako „Žádné ničení přírody jsem nikdy neviděl, takový nesmysl může říct snad jen Al Gore," nebo „Jan Stráský je nepřesvědčenější marxista pod sluncem". Upřímně věří, že se nemýlí, v čemž ho udržuje jeho hradní kohorta a celý CEP. Klaus si proto může vážně myslet, že v Česku může hrát nějakou podstatnou roli strana, která bude hlást desetiprocentní rovnou daň, vystoupení z EU a vytvoření federace s Irskem.

Já si to nemyslím, když ale nová formace přidá ke svému nacionalismu i trochu sociálního populismu (Pavel Bém už dokáže vážně tvrdit, že „poplatky jsou plošné, regulační, tudíž typicky levicové opatření"), mohla by se dostat někam na devět procent. Pokud by se snad nakonec nelíbil uvažovaný název „Svobodní", doporučuju už zase volný titul „Pravda a láska", protože obojího má Klaus na rozdávání.

Každý příští vítěz voleb bude ale potřebovat minimálně 35 procent hlasů. A to ODS bez svých euroskeptických voličů, které Topolánek zatím jakžtak držel, zřejmě už nikdy nedosáhne. A jak budou umět Klausovi věrní spolupracovat s ODS, si můžeme představit při vzpomínce na vztahy ODS - Unie svobody (Odpočívej v pokoji.) Václavu Klausovi k jeho prozřetelnosti gratulujeme.

Za třetí: Klausovi se ještě nechce do důchodu. Za čtyři roky mu skončí jeho druhý prezidentský termín, bude mu jednasedmdesát, a to takový McCain teprve začal kampaň před prezidentskými primárkami. Klaus navíc v posledních letech dokázal šikovně propojovat svou politickou funkci s marketingem: i kdyby to s novou stranou nevyšlo, nějakou dobu to bude fugovat, možná ho zase pozve BBC do HardTalku, občas zajede na přednáškové turné po západním pobřeží, pár knížek navíc se díky tomu snad prodá.

Za čtvrté: pokud Václav Klaus opravdu odejde, bude to mít ODS vlastně o něco lehčí. Dílo je hotovo, přežije-li svého zakladatele, který se jej ovšem obvykle odmítá vzdát. „Je třeba ´zabít´ Klause," napsal tento týden kolega Petr Fischer. ODS to asi dokáže - pokud Klaus dřív nezabije ji. Dělá, co může.