Bývalý ministr průmyslu Vladimír Dlouhý (dnes Goldman Sachs) napsal článek pro deník The Financial Times. Tématem je finanční krize a české předsednictví. Dlouhý v textu mimochodem navrhuje, že by se české předsednictví mohlo zabývat tím, jak se státy a vlády dostanou ven z bank, do kterých přechodně vstoupily.

Skvělé! A kdo bude taková jednání řídit? Miroslav Kalousek nebo Martin Říman?

Čtenářům se omlouvám za jistou monotématičnost, ale Dlouhý splňuje to, po čem v Auditu opakovaně volám. Vzhledem k finanční krizi je třeba, aby české předsednictví reprezentoval také ekonom. Bývalý ministr průmyslu je ideální adept. Tématu rozumí, má mezinárodní renomé v bankovních i akademických kruzích, jazykovou vybavenost (má i plynnou francouzštinu, což je "předsednická dovednost" jako vyšitá), umí se chovat, oblékat, jíst, psát do Financial Times a já nevím co ještě.

Hlavně ale umí vycházet s leckým na české politické scéně a to od hlavy státu po minista zahraničí. Nikoho neuráží (což je oblíbenou zálibou například autora Auditu), je dostatečně a diplomaticky "well rounded". Ideální adept pro pověřence české vlády pro předsednictví EU (například) - řízení "podmnožiny" finanční krize. Myslím to upřímně!

P.S.

Bude to působit jistě důstojněji než bývalý ministr financí Ivan Kočárník, kterého si sebou vozí ministr financí Miroslav Kalousek jako poradce na zahraniční jednání.
...

Úrokové sazby v České republice šly dolů o 0,75 procentního bodu, ale evropský rekord - sazby šly tento týden dolů leckde na zeměkouli - to není. V Británii zkusila Bank of England šokovou terapii a snížila sazby rovnou o 1,5 procentního bodu. Zatímco ČNB a Bank of England se pokusily trhy překvapit, Evropská centrální banka (ECB) se zachovala předvídatelně: snížila sazby o půl procentního bodu. Další, podobně razantní pokles se od ECB čeká v prosinci.

Jak se škrty v sazbách promítnou do skutečného ekonomického světa? To je totiž oč tu běží. Nálada na mezibankovních trzích se pomalu, ale přeci jen, uklidňuje. Skřípnutý či zamrzlý trh, na kterém si banky půjčují, se kousíček po kousíčku uvolňuje a roztává. Jiná věc jsou ale úvěry klientům. V Británii to byla pouze Lloyd TSB, kdo na zlevnění peněz od centrální banky reagoval snížením úroků u poskytovaných úvěrů. Ostatní budou pokračovat ve zdražování úvěrů a větší obezřetnosti. Komentátoři upozorňují na to, že bankéři z Lloyd se snaží, protože jsou částečně "znárodněni", resp. souhlasili s kapitálovou účastí státu.
...

Český stát (zaplaťbůh) vůči bankám nepoužívá znárodňovací donucovací instrument, takže je otázka, jak - a jestli vůbec - se do skutečného hospodářského života zlevnění peněz promítne. Tento týden, na fóru HN, například prezident České bankovní asociace Jiří Kunert oznámil, že banky budou úvěry zdražovat a to především ty průmyslovým podnikům.

Tím neříkáme, že snížení sazeb je nesmyslné. Je užitečné minimálně psychologicky. Jak se hezky česky říká, "lepší než drátem do voka".

Na rozdíl od svých západoevropských sester reagovala ČNB více na vývoj reálné ekonomiky než stav finančních trhů. Vezměme si například poměrně hrozivá čísla z Německa, které je naším nejbližším ekonomickým a obchodním partnerem. Podle předpovědi MMF poklesne německé hospodářství příští rok o 0,8 procenta. Objednávky průmyslu v Německu klesly meziměsíčně o 8 procent, objednávky vývozu dokonce o 11 procent. Německo prožívá první hlubokou průmyslovou recesi od roku 1945.

Podle mnohých ekonomů se německý hospodářský model otřásá v základech. Dosud se totiž opíral o kombinaci tří faktorů: výkonný export založený na perfektních technologiích, obyvatelstvo, které málo utrácí a hodně spoří a rigidně spravované veřejné finance (pomineme-li desetiletou "epizodu" sjednocení).

Lze očekávat, že základy německého přístupu k hospodaření budou muset doznat změn, přinejmenším dočasně. Vláda bude muset sáhnout k stimulaci poptávky (skrze snížení daní) i k stimulaci skrze "aktivističtější" rozpočtovou politiku. Německý balíček na oživení ekonomiky se zatím svou velikostí rovná pouze 0,5 procenta HDP, lze očekávat, že bude muset být mnohem, mnohem masivnější.
...

Server www.eurointelligence.cz oceňuje francouzského novináře Jeana Marca Vittoriho z časopisu Les Echos za to, že problematiku toxických úvěrů přirovnal k nemoci šílených krav. Bylo tu něco toxického, ale nikdo nevěděl, kde to je. Také nemoc šílených krav vedla ke ztrátě důvěry a k zamrznutí obchodu. V rámci boje s nemocí šílených krav museli aktéři vymyslet tzv. vystopovatelnost či dohledatelnost. Dnes už existují nástroje, skrze které se zjistí, z které konkrétní farmy konkrétní masný produkt pochází. O totéž půjde v případě luštění houšti toxických úvěrů.

Nic ve zlém, ale na to už jsme přišli v Česku dávno! Směs sekuritizovaných finančních produktů nazvala poprvé "masokostní moučkou" kolegyně Lenka Zlámalová z HN už někdy před více než půl rokem. Bohužel to nenapsala, ale jsem toho svědkem. Autor diáře tento příhodný termín používá každou chvíli. Ach to omezené jazykové prostředí!

Článek byl publikován na serveru Respekt.cz.