Svět si od Baracka Obamy slibuje, že jeho zahraniční politika - a tudíž chování USA na mezinárodní scéně - bude jiná. I když se toho o konkrétních bodech jeho zahraničně politické agendy ví málo, tak jedno je jisté: jeho nadšení příznivci, kterých se třeba v létě na jeho jediný předvolební projev v Evropě sešlo v Berlíně na dvě stě tisíc, budou zklamaní.

Většina Evropanů myslí, že Obama nebude takový válečník jako George Bush, že bude víc naslouchat svým spojencům, že bude nejen americkým, ale i světovým lídrem. Pokud by je Obama vyslyšel, popřel by tím to, co znamená být prezidentem USA - tedy hlavně hájit zájmy Američanů a Spojených států. Třeba v postoji vůči válce v Afghánistánu nebo ve snaze zabránit šíření zbraní hromadného ničení se Obama od Bushe příliš neliší.

Pro 84 procent Američanů a 72 procent Evropanů podle průzkumu nevládní organizace German Marshall Fund tvrdí, že jejich největší obavou je, že Rusko dodá zbraně na Blízký východ (čti do Íránu). Barack Obama tvrdí, že dá Íránu na vybranou: buď spolupráci, nebo sankce (podrobnosti zde). Ve vztahu k Rusku chce Obama prosazovat „koherentní strategii". Na jeho webových stránkách ale chybí v sekci „témata" jakákoli zmínka o protiraketové obraně, která do velké míry definuje vztah k USA ve střední Evropě.

Zmíněný průzkum GMF třeba ukazuje, jak se liší pohled obyčejných Američanů a Evropanů na válku proti islamistům v Afghánistánu: 76 procent Američanů podporuje své bojové jednotky oproti jen 43 procentům Evropanů. A evropští spojenci si navíc většinou vymiňují, že jejich jednotky posílané v rámci Severoatlantické aliance nepůjdou do bojových oblastí, ale budou spíše „mírovými silami", pokud je něco takového v Afghánistánu možné.

Barack Obama se v obhajobě zájmů USA ve světě bude lišit od George W. Bushe především stylem. Kvůli krátké době v politice o jeho zahraničně politických znalostech, schopnostech a rozledu víme jen velmi málo. Je schopný řečník, takže se své protivníky bude nejspíš snažit spíš „ukecat" než rozstřílet. Ale nebyl by to syn americké tradice a kultury, aby neváhal, pokud to bude považovat za nutné, sáhnout k vážnějšímu argumentu než je vybroušený sloh jeho projevů. Už během kampaně se proslavil výrokem, že v případě potřeby bude proti islamistům skrývajícím se na severu Pákistánu třeba nasadit americkou armádu, ať už s tím bude pákistánská vláda souhlasit, nebo ne.

Pro Čechy a Poláky je zajímavé sledovat jeho výroky na téma protiraketové obrany, což je v posledním roce a půl definiční téma vztahů obou těchto zemí k USA. Jeho výroky na webu a v reklamách by se nejjednodušeji by se daly shrnout do věty: když to bude fungovat, podporuji to, když ne, tak to nepodporuji.

V jedné z televizních debat ovšem řekl, že protiraketovou obranu podporuje jako způsob obrany proti zemím jako je Írán nebo Severní Korea. I takové protichůdné výroky přispívají k tomu, že v zahraniční politice bude nový americký prezident - alespoň zpočátku - méně čitelný.

Peníze na protiraketovou obranu schvaluje Kongres, nikoli prezident, a pro příští rok jsou příslušné sumy na budování základny v Česku schválené. Naděje odpůrců radaru se musejí upírat na neschopnost českých politiků ratifikovat příslušné smlouvy spíš než na obrat, který může udělat nový americký prezident.

Pokud jde o zahraniční politiku, je nutné se podívat také na nového viceprezidenta Joe Bidena, kterého si Obama vybral právě proto, aby vyvrátil kritiku, že v zahraničně politických otázkách je nezkušený. Z českého pohledu je Joe Biden ještě větším odpůrcem protiraketové obrany než jeho nastávající šéf. Tvrdí, že systém je nefunkční a sklízí za to dost drsnou kritiku, že podceňuje nebezpečí vyplývající z šíření balistických raket a jaderných zbraní po světě (viz například zde).

V dobách bosenské války patřil Biden mezi americké jestřáby, kteří podporovali zásah NATO na ochranu bosenských Muslimů. Když vypukla válka v Iráku, Biden připustil, že Spojené státy asi neměly jinou možnost, než svrhnout Saddáme Husajna. Kritizoval ovšem způsob, jakým byla invaze provedena a hlavně, že prezident Bush nezískal širší mezinárodní podporu.