Mamutí pomoc Maďarsku v hodnotě 25 miliard dolarů je od roku 1976 prvním zásahem Mezinárodního měnového fondu (MMF) na půdě Evropské unie. Je to současně důkaz o tom, že virus finanční krize napadá i ty kouty světové ekonomiky, které jsou na hony vzdálené jejímu epicentru – americkému realitnímu trhu. Začíná se proto vyjasňovat, kdo je vůči řádění viru imunní a kdo naopak péči o imunitní systém zanedbal a musí teď rychle volat o pomoc. Kde jsou ony mezery v imunitním systému Maďarska, Ukrajiny nebo Pobaltí a v čem je tolik jiné Česko?

Zahraniční dluh, který dlouho nikomu nevadil

Odpověď na první pohled není příliš složitá. Virus napadá ekonomiky, které nemají solidní vnější rovnováhu. To jednoduše znamená, že mají vysoké zahraniční zadlužení a především vykazují vysoké každoroční schodky v bilanci s vnějším světem (schodek běžného účtu daný především zahraničním obchodem), čímž jejich zadlužení jenom roste. Tato schodkovost vnějšího hospodaření, ať jde na vrub vlády, podniků nebo domácností vyžaduje každoroční půjčky zvenčí jednak na krytí stávajícího schodku, jednak na splátku úroků z už nasekaných dluhů.

Otázkou na místě samozřejmě je, jak to, že doposud nikomu vyšší zahraniční zadlužení nevadilo? V prvé řadě proto, že v posledních letech byly peníze, respektive úvěry po celém světě velice levné, a proto nebylo příliš těžké žít na dluh. I když je zadlužení u méně vyspělých ekonomi častokrát nezbytnou vstupenkou k prosperitě, důležité je, aby se udrželo v rozumných mezích a bylo použito k investicím do budoucího růstu. Ve světové ekonomice se totiž s železnou pravidelností střídá období levných peněz a lehké dostupnosti úvěru s obdobím jejich nedostatku. Pokud jste se v období levných peněz nadměrně zadlužovali a půjčky každoročně projídali, má váš imunitní systém s přechodem do horších časů velký problém.

Virus, který vysává peníze

Problémy začaly ve chvíli, kdy se na scéně objevil virus, který z trhů odčerpává peníze rychlostí blesku. Investice do ztrátových amerických hypoték a ztráty mnoha velkých finančních domů  totiž odstartovaly globální honbu po okamžitých penězích a silně snížily ochotu půjčovat.

Země jako Maďarsko, Ukrajina, Bělorusko či Pobaltí mají přitom vzhledem k vnější nerovnováze vybudován silný návyk na každoročního příliv peněz ze zahraničí. A nejedná se o malé částky. U všech těchto zemí potřeba zahraničního financování přesahuje 25% HDP, u Bulharska nebo Lotyšska dokonce 50% HDP. Situaci navíc komplikuje silné znehodnocení národních měn, které je dalším důsledkem nedůvěry zahraničních investorů a splácení dluhů ještě prodražuje. Roztáčí se tak zhoubný kolotoč, se kterým si již imunitní systém hodně zadlužených ekonomik nedokáže poradit. Nezbývá než začít volat o pomoc.

V Čem je Česko jiné?

Na příkladu Česka a do jisté míry i Polska se dá naopak ukázat, na čem může stát solidní imunita proti šířící se nákaze. Klíčem k úspěchu je nízké zahraniční zadlužení státu, domácností, i podnikového sektoru včetně bankovního systému. Česká ekonomika má jako celek zahraniční dluh na úrovni 38% HDP, což je zhruba o 20 procentních bodů pod průměrem regionu. Současně má z celé střední a východní Evropy nejnižší schodek běžného účtu, který díky výborným výkonům zahraničního obchodu letos pravděpodobně spadne do blízkosti 2% HDP. Sečteno, podtrženo má tak velice nízkou potřebu financování ze zahraničí, kterou zatím bez větších problémů zvládnou pokrýt stabilnější přímé zahraniční investice. Nemusí proto bohudík horečně shánět hotovost, ani narychlo volat o pomoc Měnový fond. Na rozdíl od Maďarů, Bulharů nebo Ukrajinců krizi pociťuje bohudík převážně skrze slabší zahraniční poptávku.

Článek vyšel také v MF Dnes