Vítězství sociální demokracie v senátních a krajských volbách potvrzuje, že voliči chtějí střídání a chápou smysl fenoménu kyvadla v demokracii. Samostřídání jedněch „špatných" za druhé „špatné" je vždy lepší než nekonečná vláda „dobrých". Dojde k přetrhání nezdravých vazeb.

To, že jsou všechny kraje oranžové, i to, že je teď oranžový i Senát, znamená jediné: za čtyři roky mohou být kraje úplně (a znovu i Senát), zase úplně modré... Potíž je v tom, že tento způsob volby poněkud zastírá jak smysl krajů, Senátu, tak jak si ho představovali politologové a architekti ústavního systému. Co je komu platné, že byl dobrým a zodpovědným senátorem nebo hejtmanem? V rámci protestního hlasování, v rámci prudkého zhoupnutí kyvadla, vás voliči prostě vymetou. To je škoda, protože existence krajů měla sloužit k tomu, aby byly dobře a profesionálně spravovány a ten, komu je spravovat jde, v tom mohl po nějakou dobu pokračovat. Přinejmenším proto, že to umí. A ten kdo to neumí, nebo to dělá špatně, ať je vystřídán. Stejně tak se mluvilo o tom, že Senát má být sborem moudrých, respektovaných, vážených a nezávislých osobností (alespoň rozhodně ne otroků stranických sekretariátů) a na to teď můžeme zapomenout...

Sociální demokraté zvolili chytrou a účinnou kampaň velmi populistického zrna. Byly velmi hrubě proti všemu s čím přišla vláda, velmi hrubě proti čemukoli jinému a nebo nepopulárnímu. Slibovali bezbolestný a bezproblémový svět. Z toho vyplývá jediné: v ODS posílí ti, kteří se tímto „efektivním" způsobem politiky a vyhráváním voleb budou inspirovat, budou zkrátka vidět, že takto se to má dělat, že takhle se má získávat moc.

I ODS slibovala na billboardech stokoruny pro důchodce, byl to ale slabý odvar proti tomu, co přijde. Úroveň politické kultury dostane další ránu.... Osud Mirka Topolánka jako premiéra se zdá být zpečetěn. Otázkou je, zda může koaliční projekt pokračovat pod taktovkou Petra Nečase nebo Evžena Tošenovského. Jisté je, že ČSSD bude tvrdě proti jakémukoli řešení, které by mohlo ODS pomoci.

Špatné ekonomické (tedy i sociální) vyhlídky znamenají, že vládnutí přestane být tak lákavé. Čím horší budou hospodářské vyhlídky, tím větší bude poptávka z obou stran spektra po úřednické vládě, která by překlenula dobu do lepších časů.

Další audity Jana Macháčka můžete číst na stránkách Respekt.cz