Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli tohle napíšu, je to možná příliš soukromé, intimní. Ale zároveň je to téma obecné, politicky i společensky aktuální. Takže následující řádky lze číst i jako příspěvek k návrhu transformace zdravotnictví.

V době vrcholící světové finanční krize a tři týdny před drtivou volební porážkou ODS se mi předčasně narodila druhá dcera. V době, kdy všichni kolegové sledovali pohyb indexů (v procentních bodech) na burzách, byl pro mě nejdůležitější údaj (v gramech) o váze potomka. Svět se zase jednou stal relativním a pravidelná stolice nebo zavrnění miminka měla větší důležitost než to, že si maďarská vláda půjčila u Evropské unie, aby země ekonomicky nezkolabovala, a že centrální banky ve světě (včetně čínské) podnikly společnou akci na záchranu světové ekonomiky.

Svět se prostě skládá z velkých a malých dramat. To naše rodinné naštěstí nebylo tak DRAMATICKÉ, i když mu předcházelo rizikové těhotenství. Televizní dokument „Děti z krabičky", který jsme se ženou už doma minulý týden shlédli, nás definitivně přesvědčil, že náš problém byla opravdu jen nízká váha a, řečeno lékařskou zprávou, „mírná nezralost" miminka, které začalo týden před krajskou prohrou ODS utěšeně přibírat.

I když jsem v uplynulých třech týdnech vnímal veřejný život jen opravdu okrajově, měl bych - pravda po volbách a tak trochu s křížkem po funuse - jeden zlepšovací návrh týkající se ožehavého bodu volebního souboje ODS - ČSSD: poplatků u lékaře. Ale v souvislosti, v jaké jsem to neviděl napsané v žádném návrhu reformy ani ve volebním programu.

Vzhledem k tomu, že těhotenství mé paní nebylo letos rozhodně bezproblémové, potkali jsme - ať už společně nebo každý zvlášť - letos více lékařů, sester a posádek sanitek, než by nám bylo milé. A přestože hlavně díky péči lékařů v porodnici v Podolí všechno dopadlo dobře (děkuji mnohokrát), neodpustím si kritiku: čeští lékaři neumějí mluvit se svými pacienty/kami, nejsou schopni jim sdělit, co se vlastně děje, co se může dít a co mají vlastně pacienti dělat. Prospělo by jim nějaké komunikačně hlasivkovo intonační školení. Pokud někdo hovoří o krizi ve zdravotnictví, tak to není nedostatek přístrojů nebo odborníků, ale schopností těchto odborníků mluvit normálně s normálními pacienty.

Na tomto místě moje paní při čtení podotýká, že jsem možná příliš příkrý. „Občas nám někdo přece něco řekl," je její doslovná citace. Právě, že jen občas a navíc často jen na naléhání doprovodu pacientky.

Můj návrh po zkušenosti se dvěma pražskými nemocnicemi, několika státními i soukromými zdravotnickými zařízeními je následující: ano, plaťme u lékaře třicetikorunový poplatek, ale z něho by pro doktora měla vyplývat základní povinnost s pacientem aspoň třicet vteřin pohovořit, sdělit mu, co dělá a proč. (Jako řádný plátce zdravotního pojištění a regulačních a jiných poplatků se odmítám podílet na jinak prý výborně fungujícím systémů známostí a úplatků, který znám jen z doslechu od kamarádů. Ale po zkušenostech z letošního roku nevylučuji, že ho příště začnu využívat.)

Naposledy jsme se nic nedozvěděli na vyšetření kyčlí miminka v nemocnici na Bulovce, kde ošetřující lékař nejen, že se nepředstavil pěti přítomným matkám s miminky, ale ani jim po asi tříminutovém vyšetření neráčil sdělit, jak na tom jejich potomci jsou, ani se nezajímal, jakým způsobem byly porozeny a že tudíž může být nějaký problém (případ našeho novorozence). Beze slova podal matce fotku z ultrazvuku a zamlumlal cosi jako "...kontrola za měsíc...". Na přímý dotaz, zda je vše v pořádku, odvětil: „Hmmm." Neměl ani jmenovku na plášti, takže nemohu sloužit jménem. Popis: mladý, zarostlý, černé vlasy, střední vzrůst.

S podobným přístupem jsme se potkali během letošního roku u pražských lékařů několikrát. Najmě byli namíchnutí, když jsme je z jejich hlediska otravovali na pohotovosti (Ehlův doplňovací návrh: devadesát korun, takže požaduji informaci v délce alespoň devadesáti vteřin). Z tohoto pohledu si tolik veřejně chválené Podolí s podstatně méně populární Bulovkou (alespoň pokud jde o gynekologii a pediatrii) nemají co vyčítat (výjimka z Bulovky: jeden ze sloužících lékařů na pohotovosti na Bulovce byl po vyšetření mé paní jí ochoten vysvětlit, v čem je nejspíš její problém. Bylo to v jednu v noci a stejně čekali, až si pro ni přijedu, protože lékař usoudil, že nemusí být hospitalizována. O dva dny později byla přijata do Podolí, kde strávila následující měsíc.)

V Podolí mne - budoucího otce - navíc při jedné z našich opravdu nechtěných návštěv odmítl na pohotovosti ošetřující lékař vpustit po vyšetření do ordinace a informovat mě o stavu a podstatě problémů, které jsme prožívali doslova celá rodina, a nebýt sestry, kterou jsme odchytili na chodbě, tak bychom vlastně dodnes nevěděli (nebo by nám nikdo lidsky, nikoli latinsky) nevysvětlil, co se s mojí těhotnou ženou dělo.

Nejde o to, že by někde někdo vyloženě zanedbal péči, ale když vyděšené nastávající rodiče (či jakékoli jiné pacienty a plátce zdravotního pojištění) necháte v nevědomosti nebo jen v dohadech o tom, co se jim děje, může to - z mého laického pohledu - jejich stav jen zhoršit. A nebo naštvat, čehož výsledkem mohou být v případě novináře texty jako je tento.

Proto tímto děkuji doktoru Jáchymu Kučerovi, pediatrovi v Podolí, který jako první ošetřoval naši dceru po předčasném porodu, za uklidnění na poslední chvíli přiběhnuvšího tatínka, laskavé vysvětlení toho, co se stalo a co se bude s dítětem v následujících dnech dít, a v neposlední řadě za první fotografie miminka. On mě a moji paní přesvědčil, že ne všichni čeští lékaři jsou, jak to jen napsat, no, neochotní nemluvové. Jeho jediného vyjímám z pravidla „třicet korun za třicet vteřin" z té asi dvacítky lékařů, které jsme letos (v zásadě proti naší vůli) potřebovali.

Jinak jsem zvědav, jak si sociální demokraté v krajích poradí se slibem zrušení poplatků v krajských nemocnicích, který je v rozporu s pravidly EU o veřejné podpoře a podle mne i s dobrými mravy, jsem zvědav, kdo naši zemi povede v době předsednictví Evropské unie a také mě zajímá, kdy po Islandu vyhlásí státní bankrot další země a jak si vede DowJonesův index na newyorské burze. S přibývajícími (kilo)gramy mé dcery mohu šťastně svoji pozornost opět obracet ke světodějným událostem. Pokud mi miminko dovolí se vyspat.