U policie skončil chlapík, pro kterého byla práce drogou. Jiří Komorous, šéf Národní protidrogové centrály, se po letech ve službě vlasti cítí unaven. Jeho nadřízení už se nechali slyšet, že je to škoda a že "odejde se všemi poctami". Nic proti poctám, ale odchod už byl na místě.
Komorous byl u policie od roku 1983 a převrat pro něj přišel dostatečně brzy. Nestačil přejít k StB, i když se dochoval jeho motivační dopis, psaný stylem životopisů té doby (Komorous se v něm vlastnoručně vylíčil jako oddaný komunista a příznivec sovětské okupace).
Že se nestihl zkompromitovat víc, bylo štěstím jak pro Jiřího Komorouse, tak - připusťme - pro protidrogovou jednotku.
Plukovník její práci uměl prodat do televizního zpravodajství. Znáte to: chlapíci v kuklách rozkopávají dveře, drogový dealer se válí na zemi a Komorous - vystříhaný a oblečený po způsobu amerických mariňáků - může hned svolávat tiskovku.
Ale bez ironie: Komorousův útvar má na kontě skutečné úspěchy. Namátkou třeba akci Titánium, kdy byl zatčen Albánec Faton Gashi, v té době asi nejhledanější boss narkomafie v Evropě. Se stejnou vervou ale uměli plukovníkovi lidé zatočit i s těmi, kdo si na předzahrádce vypěstovali pár kytek marihuany. Droga jako droga, dělení na měkké a tvrdé Komorous neuznával, podle něj může i marihuana u některých jedinců způsobit dostatečně vážné následky.
Během let ve službě a pod vlivem televizní popularity (jedno rodičovské sdružení ho vyhlásilo Frajerem roku) však postupně ztrácel soudnost: v roce 2005 už začal tlačit paragrafy proti marihuaně na vlastní pěst. Sám lobboval u poslanců, proti vůli vlády i ministra vnitra.
U policie končí s Komorousem i pořádný svéráz. Muž, který se nechával vidět s vyholenou hlavou, v bomberu a zelených kalhotách a patřil k nejznámějším tvářím obskurního řádu založeného Danielem Landou Ordo Lumen Templi.
„Pokud se týče bomberu a zelených kalhot, ve kterých jsem dříve chodil, tak to nesouviselo nijak s hnutím skinheads, ale, řekněme, se vzorem, který jsem měl u americké námořní pěchoty, kteréžto vojenské složky si velice vážím. A pokud se týče Ordo Lumen Templi, tak je o jedné cestě. Pořád o jedné cestě. O cestě na straně dobra,“ komentoval to už dříve Komorous.
Čtrnáct let v čele jakéhokoli týmu ve státní službě unaví i tvrdé chlapíky. Střídání proto opět prospěje Komorousovi i jeho jednotce. Bude zajímavé sledovat, jak bude plukovník pokračovat ve své vzývané "cestě na straně dobra", když po ní půjde sám, bez státního aparátu.
