Nevěřil jsem vlastním očím, s ušima to bylo o fous lepší. Jsa člověk v zásadě kulturní (a
byv už několik měsíců majitel lístků), vyrazil jsem do Národního. A pak jen dvě hodiny
zíral. Nejsem zrovna příznivec baletu, ale Sólo pro tři: Brel - Vysockij - Kryl mě vážně
dostalo. "Hele, já francouzsky nerozumím vůbec nic, ale tomu Brelovi věřím každé slovo,"
glosoval tenhle kulturní počin kamarád Tomáš. Já taky. Na rozdíl od něj jsem i rozumněl,
měl jsem totiž dostatečně silné brýle a dohlédl na titulky. Když pak z reproduktorů bouřil
Vysockij a z tanečníků stříkal pot, člověk by v některých okamžicích málem popadl flintu a šel do války. No, šel
bych fakt nerad, ale ten prožitý tanec a vyřvaná hudba... strhující. A Kryl... je Kryl. A na
to všechno se dá světe div se úžasně tančit, baletit, a skvělě diváka bavit. Pokud to z
téhle ódy na balet vypadá, že jsem přijel do Prahy na babetě a z velké dálky a do zlaté kapličky
zavítal možná trochu omylem, není tomu tak. Prostě se mi to hrozně líbilo. Takže to berte jako
doporučení. Jestli ještě seženete lístky, jděte na to. Pokud vás potom nenaštve třeba
šatnářka, obsluha v baru, manželka, kamarádi či taxikář atd. atp. (nic z toho se mi
tentokrát kupodivu nestalo) bude zážitek dokonalý.
