Češi mají lidovce, Slovinci důchodce. Výsledek nedělních předčasných parlamentních voleb v dvoumiliónové podalpské zemi svádí k tomuto sloganu, neboť to bude strana důchodců DeSUS, kdo rozhodne, zda vítězná středolevá koalice bude mít funkční parlamentní většinu. Důchodci totiž poskytovali většinu dosud vládnoucí pravici a předtím levici....

Ale slovinský příklad by si měl pečlivě prostudovat jistý Mirek Topolánek. Jeho pozice není nepodobná té, v níž se ocitl loni na podzim slovinský konzervativní premiér a předtím radikální protikomunistický disident Janez Janša. Vládní koalice se mu začala rozpadat pár týdnů předtím, než země převzala - jako první postkomunisté - předsednictví v Evropské unii. Janša to dočasně uhrál na národní jednotu a na strach před ostudou. Ale dva dny předtím, než slovinské předsednictví skončilo, vyhlásil prezident předčasné volby.

Pravda, Topolánek není Janša, který v poslední době šel do konfliktu se všemi, neustále se odvolával na (komunistickou) minulost svých hlavních soupeřů ze sociální demokracie a neplnil sliby, s kterými vyhrál volby a vlastně poprvé od získání nezávislosti v roce 1991 před necelými čtyřmi lety pravice sestavila v umírněném a kompromisním Slovinsku vládu.

Míra odporu, kterou Janša mezi voliči vzbudil, je odražena v tom, že jen dva z jeho ministrů se nyní vůbec dostali do parlamentu a dvě koaliční strany pohořely úplně.

Slovinci jsou v podstatě automaticky zvyklí na úspěch. A také na to, že moderními dějinami prokormidlovali téměř vždy na správné straně a tak nějak z toho získali - ne nadarmo byli ve staré Jugoslávii nejprogresívnějším národem (podobnost s Čechy není čistě náhodná, kořeny jsou v Rakousko-Uhersku). To se jim zúročuje i nyní, kdy Slovinsko je třeba jedním z největších investorů a obchodních partnerů v Bosně nebo v Kosovu, kam se málokdo „ze zahraničí" odváží. Slovinci zároveň dokázali obrátit svůj obchod směrem na západ a udržet ve společnosti velkou míru solidarity a socialistických výdobytků jako jsou třeba pro Čechy nepředstavitelné studentské výhody a slevy.

Jenže žádná oslava netrvá věčně. Slovinský úspěch se začal zadrhávat, HDP z čísel přes šest procent ročně klesá ke čtyřem a bude klesat i v budoucnu - a skok nastal zrovna v časech pravicové vlády nesmířlivého Janeze Janšy. Náklady na život se zvýšily, stabilizovala se situace u sousedů jako jsou Chorvaté nebo Srbové - a rázem roste konkurence. Slovinsko první v postkomunismu zavedlo euro (s výhradou Kosova a Černé Hory), bylo první předsednickou zemí EU s komunistickou minulostí. Ale primadonou už není, potřebuje reformy, které levicová vláda závislá na důchodcích těžko prosadí.

Na smrt uražení a rozhádaní politici a vláda s většinou několika hlasů v parlamentu (pokud nejsou velké koalice - Německo, Rakousko) je ve střední Evropě spíš pravidlem (Maďarsko, Česko, Chorvatsko), než výjimkou (Polsko, Slovensko). A slovinští důchodci znají svoji cenu. Asi jako čeští lidovci.