To by byla zpráva! Hlavně pro některé, kteří pod pseudonymy komentují naše blogy. Já jim asi nevoním vůbec... (úsměv) Ale nejde o mne a o moje působení. Já si dobírám dovolenou a psát chci! Taky nejde o pana ministra Bursíka, který se svým „Končím!“ zahrozil, kdyby nebyl zvolen. Taky to není o panu ministrovi Schwarzenbergovi, kterému to plánovali někteří straníci. Tedy o kom?

Jsou to tři výkřiky těchto prázdnin, které mne velice bolely. Prvním je výkřik manžela, který v satelitním hnízdě postavil pěkný dům a za poslední dva roky se sousedy dal dohromady dětské hřiště a společně dosáhli úpravy komunikace mezi domy. Prach se z bývalého smetiště, na kterém za velké peníze stavěli, přestal zvedat ve vírech. Přijel v létě domů a své paní oznámil: „Jsi blbá a tlustá, furt v depresích,... Končím!“ a zase odejel. Zůstal malý kluk a máma. Prý bude střídavá výchova.

Druhá verze je ještě rafinovanější: O dva domy dále odejel táta s klukama na tábor. Posílali sms vděku mamce, která doma zalívá. Jenže ona dokonce vybílila, ale konto. Přijela navíc se stěhovákem a odvezla vše, co šlo. Táta s klukama přišli do prázdného domu. Už jsou za tím, snad... Domluvili se alespoň na střídavé výchově.

Třetí mne bolela snad nejvíc. Poté, co v televizi zařadili jako zprávu No. 1 podnikatele, který své chráněné dílny opouštěl za asistence televize s pouty na rukou, zavolal mi můj dobrý přítel zaměstnávající spoustu postižených, kteří by si jinak ani neškrtli, že končí. Stát nedokáže zajistit, aby se na postižených někteří nepakovali, tak zavede poměry, kterými ztíží podnikání do té míry, že  je neúnosné. Kdybych to neviděl zblízka, nehořekoval bych. Slyšel jsem to už tolikrát: Stát uzdravuje veřejné finance. Ale tady mám dojem, že je to na místě, kde jsme měli dost možností podnikání s postiženými regulovat. Je to nahrávka jiným spasitelům, kteří když vyhrajou volby, zase budou chtít všechno změnit. Minimální kontinuita. Střídavá výchova k lepším zítřkům.

Leccos se může střídat. Dokonce to má svou krásu, když je krajina proštepovaná alejemi kolem starých cest. Mezi Kolovraty a Říčany už je to tak, teď se budou přešívat cesty v Ladově kraji. Střídavé světlo a stín na fotkách působí až léčivě. Ale má to jednu linii. Jde to jedním směrem, tady mám ze střídavých prosociálních a reformních léčebných kůr motolici. Podnikatel, o kterém píši, by ani v případě oranžového vítězství a dalších změn už znovu zřejmě nezačínal.

Já ani zdaleka nekončím! Hodím si pár dní volna a píchnu zas! Vlastně se v tom cítím doma, když se rozhlédnu na svoje ekonomicky zdatné blogující kolegy. Jsem mezi nimi jako takový tatík, cítím to zezdola, to mi nejvíce sedí. Je to jedna z mých podob. Cítím se v ní dobře. Vyjadřuje nejlépe, proč tu žiju. A modlím se za ty rodiny, které se vydaly na pláně kolem mne, aby vytrvaly, i když se jim strašně špatně žije. Střídavý stín a jas jim chci pomoct nést. Vždyť ty děti potřebují doma oba dva. Nemůžou z nich být dramatické a osamocené pahýly v polích. Kde jinde se ty děti naučí rozkoši i vytrvalosti, než doma u táty a mámy?